Ve svém ateliéru mám na malířských štaflích téměř dokončený velkoformátový obraz s motivem zarostlého rybníka. Motiv jsem našel v hlubokých lesích nedaleko Čáslavi a uchvátil mne odlehlostí od civilizace. Nádherná krajina bez lidského zásahu závislá jen na dešti – tiché místo březinovské poezie.

 

Výstava trvala 4 měsíce a 24. října skončila. Je to velmi krátká doba, abych mohl výstavu hodnotit. V každém případě pro mne byla poctou, o které jsem ani nesnil. Vystavit své dílo v tak nádherném renesančním prostoru, v královských zahradách, v pomyslném pantheonu umění je samo o sobě nejvyšším vyznamenáním. Bylo mi ctí, zvláště v historickém kontextu, vystavit svoje životní dílo právě zde. Jedna věc je, jak výstavu zhodnotím já a druhá věc je, jak výstavu hodnotí diváci. Pro mne to byl svátek.

 

Ve svém díle se inspiruji mnoha podněty. V první řadě jsou to mé vnitřní duchovní procesy, vizuální jevy, literatura, mytologie. Troufám si říct, že na každého umělce má také vliv odkaz umělců předešlých generací. Velmi inspirativními jsou pro mne díla renesančních umělců z Itálie a Evropy. Obdivuji dílo Piera della Francesca, Mantegna, Raffaela, Perugina nebo benátských Giorgioneho, Belliniho nebo Carpaccia. Zároveň obdivuji barokní malíře zátiší ze severní a jižní Itálie; bezbřehý obdiv chovám ke Caravaggiovi.