Alvar Aalto se narodil ve Finském městečku Kuortane nedaleko Seinäjoki. Brzy nato se rodina přestěhovala do města Jyväskylä, kde Aalto studoval místní lyceum. Po absolvování studia architektury na Technické univerzitě v Helsinkách v roce 1921 se vrátil do Jyväskylä, kde si otevřel svou první architektonickou kancelář.

Raná Aaltova tvorba vycházela ze severského klasicismu, který se projevoval pevnými objemy, symetrií a dekorativními prvky inspirovanými neoklasicismem. Postupně však začal opouštět historizující jazyk a přikláněl se k principům funkcionalismu. Tento přerod se plně projevil na přelomu 20. a 30. let, kdy vznikla jeho první důležitá modernistická díla: například budova redakce Turun Sanomat (1930) a sanatorium v Paimiu (1933), která ho uvedla na mezinárodní architektonickou scénu. Aalto pomohl zprostředkovat image Finska na mezinárodní úroveň také svými výstavními pavilony pro Mezinárodní výstavu v Paříži v letech 1936–1937 a pro Světovou výstavu v New Yorku v roce 1939.

Aalto se již od mládí věnoval malbě i sochařství a udržoval blízké kontakty s řadou významných umělců, mimo jiné s Georgem Braquem, Fernandem Légerem nebo Maxem Ernstem. Právě jeho vztah k výtvarnému umění pomáhá lépe porozumět osobitému výrazu jeho architektury, která místo striktní geometrie sází na tvorbu atmosféry a nálad. Jeho estetika není v rozporu s požadavky funkce, ale je spíše její živou součástí. Přísná modernistická geometrie a bílé plochy se mění ve složitou souhru prostorů, forem a textur.