Program 59. ročníku pod titulem „The Milk of Dreams“ se inspiruje stejnojmennou knihou surrealistické umělkyně Leonory Carringtonové, která popisuje magický svět, kde se každý může měnit, transformovat, stát se něčím anebo někým jiným. Výstava nabízí pomyslnou cestu přes metamorfózu těl a definici lidské bytosti. Podle hlavní umělecké ředitelky Cecile Alemani se bude snažit odpovědět na některé z otázek – Jak se mění definice člověka? Co tvoří život a co odlišuje zvířata, rostliny, lidi? Jaké jsou naše povinnosti vůči planetě, ostatním lidem a různým organismům, se kterými žijeme? A jak by život vypadal bez nás?

Na poslední otázku můžeme odpovědět, že Benátské bienále je bez nás, tedy bez Česko-Slovenského pavilonu od architekta Vladimíra Novotného, který je situovaný ve středu parku Giardini s nejvyšší návštěvností. V srpnu 2019 na pavilon spadl strom a od té doby se nic neděje. U zamřížovaného vstupu je pouze cedule s informací o rekonstrukci, která neprobíhá. Národní galerie v Praze a Slovenská národní galerie nebyly schopné zajistit během rekonstrukce společného pavilonu pronájem jiných prostor nebo vyřešit situaci jiným způsobem například využitím venkovních prostor kolem budovy. Zmizeli jsme tak jako země se silnou kulturní a uměleckou scénou z nejprestižnější přehlídky umění světa i když aktuálně předsedáme EU.

Jedinou dobrou zprávou je fakt, že současné bienále představuje i historická díla zapůjčená z jiných muzeí a sbírek, která jsou instalovaná spolu se současnými díly v hlavním výstavním sále. Český divák tedy může obdivovat díla od Toyen (Marie Čermínové), jedné z nejvýznamnějších českých umělkyň 20. století, jejíž díla se na trhu prodávají za rekordní částky (aktuálně nejdražším prodaným dílem od Toyen je olej Cirkus, 1925, který se vydražil v roce 2021 na aukci Adolf Loos Apartment and Gallery za úctyhodných 79 557 500 Kč).