Foto z Kupkova ateliéru, zdroj: Sbírka Jindřicha Waldese / se svolením majitele
Dobová fotografie sádrového odlitku pořízená Františkem Kupkou, zdroj: Sbírka Jindřicha Waldese / se svolením majitele
Foto faktury, zdroj: Sbírka Jindřicha Waldese / se svolením majiteleObě busty má veřejnost možnost vidět zase spolu poprvé po dlouhých více jak devadesáti letech
Jedná se o jediná prokazatelně autentická sochařská díla Františka Kupky, která dokazují, že Kupka nebyl jen vynikajícím malířem ale i sochařem. Po seznámení Františka Kupky a Jindřicha Waldese prostřednictvím malíře Vojtěcha Hynaise v roce 1919 vzniklo mezi oběma pány a jejich rodinami hluboké přátelství. Dle osobních vzpomínek sdělených mi nejstarším synem Jindřicha Waldese panem Georgem (Jiřím) Waldesem, kterého jsem obchodně zastupoval při prodejích a restitucích, si obě rodiny velmi často dopisovali (o čemž svědčí bohatý archiv se stovkami dopisů a několika fotografií jejich osobní korespondence), navštěvovali se ve svých domovech ať již v Praze či v Puteaux (tehdejší předměstí Paříže). Jezdili spolu také na dovolenou či na výlety. Malý George Waldes často zajížděl na prázdniny do Kupkova domu v Puteaux. Kupka například učil George Waldese malovat či Kupkova manželka Eugenie (zvaná Ninie) ho zase vyučovala francouzštině. Naopak Jindřich Waldes neúnavně podporoval svého nejbližšího přítele ať již nákupy Kupkových obrazů ( Waldesova sbírka Kupků která dnes tvoří základ sbírky tohoto malíře v Národní galerii v Praze svého času čítala na padesát olejomaleb a minimálně dvěstěpadesát prací na papíře a byla vůbec nejvýznamnější na světě), zprostředkoval Kupkovi prodeje jeho obrazů v USA, seznamoval Kupku s vlivnými osobnostmi předválečného Československa, zařídil mu opětovnou profesuru na Akademii umění, pomohl mu spolu s velvyslancem Štefanem Osuským s výstavou v Paříži (výstava Kupka-Mucha Oeuvres Exposees,červen 1936) a podporoval i Kupkovu rodinu finančně.
George vyprávěl někdy až úsměvné příhody, neboť jak Kupka ta jeho paní Ninie byli hrdými lidmi, kterým bylo často zatěžko přijímat od Waldese přímé finanční dary. Proto se Jindřich Waldes často uchyloval k různým trikům formou sázek například o snědení celé cibule, ve kterých však Waldes vždy prohrával
Dle vzpomínek George Waldese byla Eugenie Kupková velice energickou ženu, starající se o blaho a životní pořádek svého manžela, malíře, filozofa a snílka. František Kupka nikdy netoužil po tom být bohatý, nestaral se mnoho o svou materiální budoucnost. Byla to paní Eugenie, která do jeho života zavedla určitý řád, starala se o finanční záležitosti, respektovala jeho vnitřní výtvarné úsilí, často i pro ni neobyčejně vyčerpávající. Svou vytrvalostí, energií i péčí mu umožnila spokojený a důstojný život, aby se – odlehčen od životních starostí – mohl plně věnovat „tvoření v umění výtvarném“.
Někdy v polovině dvacátých let požádal Jindřich Waldes svého přítele Františku Kupku o vytvoření bronzové sochy jeho manželky Eugenie, kterou by si s paní Waldesovou rádi zakoupili a vyzdobili si svůj domov. Kupka začal pracovat na zakázce sochy v detailech se lišících dvou variantách. Nejprve provedením sádrových návrhů obou bust. Waldes si nakonec vybral více v detailech propracovanější variantu kterou mu i Kupka zpatinoval. Za bronzovou bustu Waldes Kupkovi zaplatil částku ve výši 10.000 FFR což dokládá faktura ve Waldesově archivu ze dne 3.5.1929 (například za abstraktní oleje standardní velikosti platil Waldes Kupkovi částky od 5.000 FFR)
Bustu pak Waldes umístil do své vily Marie v Praze 2. Druhou variantu si autor ponechal a měl ji umístěnu po celý svůj život ve svém malířském ateliéru v Puteaux, Rue Lemaitre č.7 Pravděpodobně po smrti Kupky ji získal do svého vlastnictví jediný Kupkův galerista Louis Carré z Paříže.