Francouzský satirický časopis L'Assiette au Beurre (číslo "L'Argent"), ilustrovaný Františkem Kupkou, s panem "Peníze" na titulní stránce. Zdroj: BNF
Kupkova ilustrace k Písni písní. Zdroj: Musée d'art et d'histoire de judaïsme
Ilustrace Františka Kupky "Stvoření člověka" pro francouzský satirický časopis L'Assiette au Beurre (číslo "Religions"). Zdroj: BNF
Jahve: Bůh Izraele, satirická kresba Františka Kupky pro francouzský časopis L'Assiette au Beurre (číslo "Religions"). Zdroj: BNFJméno slavného českého malíře Františka Kupky bývá občas spojováno s antisemitismem v souvislosti s ilustracemi pro francouzský satirický časopis L´Assiette au beurre
Zejména ve výtisku „L´Argent“, čili „Peníze“, je zobrazen na titulní stránce velkokapitalista, kterému dělník nastavuje svou pěst. Velkokapitalista má orlí nos a velké břicho plné zlaťáků, což kunsthistorikové spojují se stereotypy, přisuzované karikaturám Židů na konci století. Velkokapitalista bývá spojován například s rodinou bohatých židovských finančníků Rothschildů. Je však třeba si uvědomit, že Kupka v dopise básníkovi Macharovi píše, že je „dalek tomu býti antisemitou“. Jeho zobrazení velkokapitalisty s orlím či supím nosem může být tudíž vyloženo i v souvislosti s biomorfismem některých jeho karitatur, kde zobrazuje velkokapitalisty jako aligátory, tygry a dravce. Zde tedy není nutné hledat souvislost s „obrazy zášti“, které známe právě z antisemitských karikatur konce století. Karikatura „občas pacifikujeme“ z čísla „Mír“ zobrazuje boháče, který dává almužnu chudým. Jeho velké břicho s nadsázkou zobrazuje, že má víc, než si zaslouží, že utiskuje chudší společenské vrstvy. Nos dravce může poukazovat prostě na náturu boháče, převzatou ze říše zvířat.
Zajímavější z hlediska judaismu jsou tudíž ilustrace ze sešitu „Náboženství“, kde je zobrazeno božské oko s nápisem: „Jahve: Bůh Izraele. První jediný bůh. Poté co stvořil za šest dní Vesmír, trestá své děti, až do čtvrté generace, a dává jim při tom za příklad trpělivost Jóba.“ V karikatuře „Stvoření člověka“ je zobrazen Jahve, jak vytváří ze žebra Adama Evu. Karikatura je popsána: „Jahve, židácký hospodář, vytvořil Evu z prostého žebra.“ Celému výjevu přihlížejí ze stromu šimpanzi zavěšení na větvích stromu. Zatímco Pallas Athéna a Prométheus na protější karikatuře mají rovný nos, Adam i Jahve mají nosy protáhlé, ohnuté, jak byli skutečně na konci století Židé na karikaturách zobrazováni. Kupkův humor je však milý, mírný, neurazí.
Nakonec se Kupka naučil i hebrejsky a vytvořil nádherné ilustrace k Písni písní. Když se Kupka spřátelil s továrníkem, mecenášem a sběratelem židovského původu Jindřichem Waldesem, odkoupil ilustrace k Písni písní od Kupky do své sbírky. Později o ilustrace mělo zájem pražské Židovské muzeum, nakonec je získalo pro svou sbírku Židovské muzeum v Paříži.
Závěrem ilustrací k časopisu L´Argent je kresba „Humanitas“, na které nás uvádí Pallas Athéna do chrámu „Lidskosti a Vědy“ (ideově ne zcela vzdálenému myšlenkám svobodného zednářství). Jako vítězství biologické evoluční teorie a Kupkova scientistického uvažování lze považovat i detail šimpanzů, lezoucích nad biblickým stvořením člověka po větvích a „moudře“ boha pozorující. 13. prosince 1901 Kupka napsal v dopise českému básníku Macharovi : „Už druhý týden studuju koně, báječně mně tohle zvíře teď interesuje, ostatně chci resultat toho poslat do příštího salonu. Druhý tvor který mi straší v hlavě jsou stavba předpotopních těch možných icono- dinno - atd saurů a z pithecoideů jdu na antropopitheky a nebo pithecanty a zdá se mi, že mám v tom dost štěstí těm všem potvorám dát život, a pak se mi zdá povinností všech, kteří mají kotrbu k čemu aby již konečně lidstvo vybavili z jeho hebrejského vychování. (Víš že jsem dalek být antisemitou).“
Kupka tedy nejvíce věřil souzvuku vědy a umění. Proto jej nelze označit za antisemitu, ale spíše za racionalistu a scientistu. Waldesovi, který byl pravděpodobně relativně sekularizovaným Židem, Kupkovo smýšlení zřejmě nevadilo: jinak by do své sbírky nekoupil slavný kvaš inspirovaný Darwinem „Antropoides čili Boj o ženu“.
Svým důrazem na ornament, arabesku a nefigurativní umění, inspirované hudbou, se Kupka přiblížil židovské kultuře, ve které hraje slyšené velkou roli. Není náhodou, že nejslavnější Kupkovo judaikum jsou doslova ilustrace k „písni písní“. Je pravda, že Kupka při svém hledání nové vizuální reality využíval i jiné hudební inspirace, zejména fugy Johanna Sebastiana Bacha, který byl protestant, znovuobjevovaný však v 19. století židovským skladatelem Felixem Mendelssohnem-Bartholdym. I v Kupkově důrazu na nefigurativní umění se objevuje tedy možná jakýsi odklon Kupky od katolického vychování, které získal v dětství, a příklon k tradicím judaismu.