Maria Bartuszová, Bez názvu, 1986–1987, sádrový odlitek (dílo bylo vytvořeno pouze v jednom originále), zdroj: Adolf Loos Apartment and Gallery
Maria Bartuszová, Bez názvu, 1986–1987, sádrový odlitek (dílo bylo vytvořeno pouze v jednom originále), zdroj: Adolf Loos Apartment and Gallery
Maria Bartuszová ve svém studiu, zdroj: Tate ModernJedná se o sádrový odlitek z let 1986–1987 „Bez názvu“. Dílo vytvořeno pouze v jednom originále.
Maria Bartuszová se narodila roku 1936 v Praze, kde studovala na Vyšší uměleckoprůmyslové škole a poté na VŠUP v oddělení keramiky a porcelánu. Od roku 1963 působila v Košicích, kde se věnovala komorní a exteriérové plastice. Od šedesátých let se věnovala abstraktní tvorbě, měla sklon k morfologii bioformy. Nakrátko se přiklonila ke konkretismu, do kterého vnesla asociativitu a představivost. V 70. letech pak řešila ojedinělou problematiku haptické estetiky.
Charakteristickým materiálem jejích soch, který určoval jejich křehký výraz a také jejich „prchavý“ a pomíjivý charakter, byla sádra. Vyvinula několik nových technik a postupů při odlévání sádrových plastik (tzv. pneumatické, gravistimulační tvarování) formované jako otisky, do sebe uzavřené oválné tvary a otevřené perforované skořápky. V osmdesátých a začátkem devadesátých let vytvořila několik velkorozměrných instalací, kombinujících sádru a přírodní prvky, většina z nich se bohužel nezachovala…
Široké mezinárodní uznání se její tvorbě dostalo až po smrti, její díla byla zařazena do prestižních mezinárodních přehlídek.
Dílo představuje komorní kompozici získanou vtlačením tří kulovitých, oválných – vejčitých forem do sádry „natažené“ a vytvarované na pevném podkladu. Vycházejí z něj tři spojené „skořápky“, z nichž jedna je perforovaná. Výsledkem je křehká sádrová kompozice, odrážející proces tuhnutí hmoty, tematizuje „konflikt“ vyprázdněné a pevné hmoty, objemu a prázdnoty.
Bílou sádru povýšila na finální materiál, „zženštila“ ji, v její ikonologii zrcadlí genderové aspekty. Při interpretaci jejích děl je možná důležitější jiný „záhadný“ aspekt, moment křehkosti, dočasné trvanlivosti, pomíjivosti materiálu, který na jedné straně jako by souzněl s předčasným odchodem sochařky, na druhé straně má však i všeobecnou platnost.
Pracovala s metaforou negativního a pozitivního tvaru, který převážně vycházel z kompaktních a dutých ovocných forem, otevřených a proděravěných útvarů prázdných skořápek, často se znásobující a prostupující prostorem. Získávala jej pomocí gumových balónků, na které lila sádru, někdy technologický proces probíhal ve vodě, aby se eliminovala zemská přitažlivost.
Dílo je ze série kompozicí, které vznikly odléváním, vytlačováním kulovitých oválných forem, čímž vzniká tvar připomínající skořápku.
Tvorbu, která se řadí k nejoriginálnějším přínosům do dějin česko-slovenského, slovenského i evropského sochařství návštěvníci mohou spatřit na výstavě v Tate Modern v Londýně, která potrvá do 25. června 2023.
Více na: https://www.tate.org.uk