Josef Mánes, Setkání Petrarcy s Laurou v Avignonu roku 1327, olej na plátně, 1845—1846, Foto: Národní galerie Praha 
Josef Mánes, Při měsíčku, olej na plátně, 1853-1855, Foto: Národní galerie Praha
Josef Mánes, Švadlenka, olej na papíře, 1858 - 1859, Foto: Národní galerie Praha 
Josef Mánes, Venkovský kostelík, olej na plátně, Foto: Národní galerie Praha 
Hrob Josefa Mánesa na Olšanské hřbitově v Praze, Foto: Andrea Otevřelová V letošním roce nastalo významné jubileum, uplynulo 150 let od smrti významného umělce Josefa Mánesa.
V letošním roce nastalo významné jubileum, uplynulo 150 let od smrti významného umělce Josefa Mánesa.
Josef Mánes byl jedním z nejvýraznějších a nejvýznamnějších českých malířů 1. poloviny 19. století, čili tzv. období romantismu a realismu. Mánes obsáhl mistrně všechny malířské kategorie a jeho dílo se stalo vzorem i pro následující generace výtvarných umělců. Mimo svou malířskou tvorbu se věnoval i grafice a ilustrační tvorbě. Mánes pocházel z výtvarně činné a známé rodiny, jeho otcem byl krajinář, profesor krajinomalby na pražské malířské akademii Antonín Mánes a jeho strýcem byl Václav Mánes, rovněž malíř. Oba tito muži vedli Josefa i jeho dva mladší sourozence Quida a Amálii od útlého mládí k malířství. Tato snaha byla více než plodná, jelikož jak Josef, tak Quido i Amálie se věnovali vlastní umělecké tvorbě. Největšího renomé však získal nejstarší ze sourozenců Josef, jenž je do dnešní doby považován za „otce“ české malby v období romantismu a realismu.
Josef Mánes studoval pražskou Akademii umění u profesora Františka Tkadlíka. Pro nespokojenost, co se zastaralého způsobu výuky týče, odešel za studiem do tehdy populárního Mnichova, konktrétně na místní Akademii. Mimo to mladý Mánes podnikl řadu studijních cest, například do Polska či Drážďan. Celé umělcovo výtvarné dílo vychází z jádra romantismu. Inspirací pro Josefa Mánesa bylo nejen rodinné umělecké zázemí a školení v Mnichově, ale rovněž prostý venkovský život.
Důležitým milníkem v Mánesově tvorbě byly jeho pobyty na Moravě. V roce 1854 jej pozval hrabě Bedřich Silva-Tarouca na svůj zámek v Čechách pod Kosířem. Josef Mánes zde během následujících 20 let vytvořil velké množství obrazů – portréty rodinných příslušníků hraběte, žánrové malby a také některé ze svých nejlepších prací jako je Život na panském sídle, Červené paraplíčko či Líbánky na Hané. Josef Mánes se v tomto moravském kraji zvaném Haná zaobíral i lidovým krojem, jeho pozornost upoutaly i samotné Hanačky a místní cikánky, což se posléze odrazilo v jeho tvorbě.
Umělec se věnoval nejen malbě, ale také designu, přičemž v rámci této své činnosti navrhoval diplomy, insignie a různé sokolské a spolkové prapory. Mánesovi se podařilo získat i velmi lukrativní veřejnou zakázku, když v roce 1865 byl pověřen, aby vytvořil 12 medailonů – alegorií měsíců pro Pražský orloj na Staroměstském náměstí v Praze.
Ve svém malířském díle se zprvu věnoval i historické malbě, avšak posléze přešel k žánrové malbě, krajinomalbě a také k portrétní tvorbě. Za zmínku stojí i to, že v celém Mánesově díle nalezneme pouze dva ženské akty, známé pod označením Jitro a Večer.
Mezi nejznámější díla Josefa Mánesa patří následující obrazy – Červené paraplíčko, Hrobník, Josefína, Setkání Petrarcy s Laurou v Avignonu roku 1327, Poslední okamžiky Lukáše z Leydenu, Při měsíčku či Švadlenka.
Většině „geniálních“ umělců nebylo dopřáno dlouhého a spokojeného života. Jinak tomu bohužel nebylo ani u Josefa Mánesa, který zemřel dne 9. prosince 1871. Ve věku 51 let podlehl duševní nemoci, se kterou se potýkal takřka po celý svůj život.
Autor:
Andrea Otevřelová - 21.12. 2021