Pozapomenutá, byť významná česká kunsthistorička Věra Běhalová, by v letošním roce oslavila 100. narozeiny. Její zásluhy o probádání a záchranu plzeňského souboru interiérů a realizací významného zakladatele moderní architektury Adolfa Loose vedly představitele Plzně, aby Věru Běhalovou oceninili historickou městskou Pečetí. Ta se každoročně uděluje osbnostem, které se zasloužily o rozvoj města nebo napomohly ke zvýšení jeho prestiže. Slavnostní akt, při němž byla pečeť předána příbuzným kunsthistoričky, se odehrál v Primátorském salonku plzeňské radnice 10. ledna 2022. Ocenění předával tehdejší primátor a dnešní ministr kultury České republiky Martin Baxa
Prostějovská rodačka Věra Běhalová prošla mnoha těžkými životními peripetiemi. Dvě totality jí nejdřív znemožnily studium vytoužených dějin umění a archeologie. Po roce 1948 se zapojila také do protikomunistického odboje, kdy přes své kontakty na francouzském velvyslanectví odeslala na Západ dopisy informující o skutečné situaci katolické církve v tehdejším Československu. Po odhalení skupiny, se kterou spolupracovala, byla odsouzena na 7 let za špionáž a prošla těmi nejhoršími lágry v Čechách i na Slovensku. Věznění odneslo její zdraví, Věra Běhalová v důsledku těžkých polních prací ochrnula.
Během 60. letech 20. století, kdy nastával čas politické oblevy, se vrátila z vězení. Postupně přes různá podřadná povolání se propracovala až k zaměstnání na tehdejším Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Plzni. Dohled na lidi s politickým škraloupem zde přece jen nebyl tak přísný jako třeba v Praze. Tato práce ji také přivedla k průzkumu početného souboru plzeňských děl Adolfa Loose. Rozeznala kvalitu i památkové hodnoty jednotlivých realizací. Valnou většinu z nich také stihla koncem šedesátých let navrhnout k památkové ochraně a tím je prakticky zachránila před zničením. V případě některých interiérů se tak stalo přímo v hodině dvanácté, plánovala se jejich úprava pro potřeby úřadů, apod. Poznatky Věry Běhalové, která v Čechách i později v emigraci měla možnost mluvit přímo ještě s některými klienty Adolfa Loose, dodnes tvoří základní kámen a nepominutelný zdroj informací pro všechny Loosovské badatele.
Zhoršující se politická situace v roce 1968 přiměla Věru Běhalovou k rozhodnutí emigrovat. Útočiště našla ve Vídni, kde si také mohla splnit svůj sen z mládí a ve věku téměř padesáti let dokončit přerušená studia kunsthistorie a završit je doktorátem. V emigraci také publikovala průlomový článek „Pilsner Wohnungen von Adolf Loos“ (Bausforum II., 1970), který prakticky informoval západní svět o plzeňském Loosovském pokladu. Stala se uznávanou odbornicí na architekturu a umění 19. a 20. století i etablovanou znalkyní secesního nábytku. Dál se věnovala Loosovskému bádání a publikovala výsledky průzkumu jím navržené vily Karma ve Švýcarsku. Západnímu publiku ovšem přiblížila třeba také dílo české abstraktní sochařky Hany Wichterlové a dalších československých umělců.
Celoživotní pomoc krajanům, ať v emigraci nebo totalitním Československu – tak by šlo popsat vídeňské působení Věry Běhalové. Do Čech se ovšem mohla pracovně vrátit teprve po sametové revoluci. Zde se podílela například na velké výstavě přibližující dílo „dvorního architekta prezidenta Masaryka“, Jože Plečnika. Její sen, přestěhovat se zpět do vlasti, se jí ovšem již nesplnil. Zemřela 6. ledna 2010 ve Vídni.