Pro Miróa byla Mallorca unikátní mentální krajinou, která ho podněcovala v jeho kreativních procesech a poskytovala mu náměty pro jeho nespoutané tvoření. Přestože se Joan Miró narodil v Barceloně v roce 1893, prostředí tohoto ostrova ho nesmírně přitahovalo a jeho nejvýznamnější obrazy tak nesou vizuální symboly, spojené právě s tímto místem. Na Mallorce pobýval nejprve jako malý chlapec, a to u babičky z matčiny strany v městečku Sóller. Následně se zde oženil s místní dívkou Pilar a nakonec se ostrov stal jeho domovem, kde v roce 1983 také zemřel. V tradičním kamenném mallorském domku Son Boter měl Miró svůj ateliér, ve kterém se zrodila více než třetina umělcových děl. Vždy, když do něj někdo zavítal, provedl jej Miró nejprve vlastní specifickou sbírkou drobných předmětů, které s oblibou shromažďoval. Jednalo se většinou o nalezené přírodniny, fotky z navštívených míst či momentky přátel. Ty byly jakýmsi vstupem a klíčem k jeho malířské, sochařské i grafické tvorbě. Fundació Pilar i Joan Miró a Mallorca tento ojedinělý umělcův koncept zachovává dodnes a každý návštěvník se tak cítí, jako by ho provázel duch samotného autora. Kulturní centrum právem patří mezi významná střediska současné umělecké tvorby a věrně reflektuje témata, spojená s díly Joana Miróa.

Fundació Pilar i Joan Miró a Mallorca je založené na uměleckých ateliérech, které umělec Joan Miró odkázal veřejnosti. Komplex 3 budov dohromady nabízí hluboký vhled do umělecké tvorby a tvůrčího procesu v místě, kde umělec žil a pracoval téměř 30 let. Atelier Sert je modernistickou budovou, navrženou architektem Josepem Lluísem Sertem, blízkým přítelem Miróa. Son Boter je původním domem z 18. století, který sloužil autorovi především jako sochařský ateliér a poskytoval mu tvůrčí zázemí. Na jeho stěnách se zde nacházejí autentické skici a kresby, dodávající místu náležitou atmosféru. Poslední součástí komplexu je moderní budova z 90. let 20. století, sloužící jako výstavní prostor, jež navrhl architekt Rafael Moneo. Stavby jsou propojeny půvabnou zelenou zahradou plnou rohovníků obecných, stromů s lusky známými jako karob nebo také svatojánský chléb. Lusk karobu si Miró údajně nosil v obálce vždy se sebou a věřil, že mu dodá sílu a pomůže mu lépe se spojit se zemí.