Toyen: Vidím, že má bílá stránka zazelenala (Je m´apercois que ma page blanche est devenue verte), zdroj: Adolf Loos Apartment and Gallery
Toyen: Bez názvu (koláž), zdroj: Adolf Loos Apartment and Gallery
Jindřich Štyrský: Neděle na předměstí, zdroj: Adolf Loos Apartment and GalleryOd 9. dubna až do 8. května 2022 každý den včetně víkendů a svátků od 10 do 18 hodin mohou návštěvníci spatřit dva velmi důležité obrazy Toyen a vzácnou erotickou koláž Jindřicha Štyrského. Díla budou představena v nádherné, nově vzniklé galerii Expo 58 Art v rámci předaukční výstavy a aukce, kterou pořádá renomovaná aukční síň Adolf Loos Apartment and Gallery (www.aloos.cz). Vstup je pro veřejnost zcela zdarma
Prvním dílem je mimořádný olej surrealistické malířky českého původu Toyen s názvem
„Vidím, že má bílá stránka zazelenala (Je m´apercois que ma page blanche est devenue verte)“. Je zajímavé, že tento významný obraz z raného pařížského období Toyen zůstával dlouho v soukromé sbírce a dosud unikal větší pozornosti. Je to škoda, neboť jde o dílo, které je důležité jak svým námětem, tak svým názvem, stejně jako dobou, ve které vzniklo. Pochází z nejspekulativnějších let autorky, kdy si novým způsobem osvojovala přírodní svět, jenž se zde dostal do centra dění již v radikálním kompozičním rozvrhu, zdůrazňujících střed jako východisko do všech stran se rozbíhajících, více než třiceti vegetativních zelených paprsků, do jejichž lomů zasahují náznaky křídel hmyzu, zde nejspíše zelených lučních kobylek nebo kudlanek, které surrealisty přitahovaly od počátku třicátých let, proměňujících se v přízraky. Toyen se z hlediska tvarového počátkem padesátých let zabývala lomem plochy, měnící se v krystal.
Obraz pochází z roku 1951, tj. z období, kdy se zabývala silně pod vlivem Bretona hermetismem a odkazy na alchymii, které se v její práci právě tehdy výrazně projevily. Zelená barva totiž může volně odkazovat k vitriolu, konkrétně k vitriolu železa, nabývajícímu podoby jasně zelených hranolů. Název obrazu vyjadřuje proměnu, ovšem opačnou, než když necháme zelený vitriol na vzduchu, kdy světlá, a někdy nabývá až světle bílého zabarvení, sleduje pohyb od bílé k zelené. I když není zřejmé jednoznačně, kdo byl jeho autorem, lze se domnívat, že pocházel bud přímo od André Bretona či od Jindřicha Heislera nebo Georgese Goldfayna, jenž se právě v roce 1951 přidal ke skupině pařížských surrealistů, a pro Toyen názvy vymýšlel. Na počátku padesátých let, jak dokladuje katalog samostatné výstavy Toyen z roku 1953 v galerii l´Etoille scellée spolupracovala s celou řadou básníků, kteří pro ni vymýšleli názvy. Název obrazu je velice důležitý, ocitl se totiž na parte autorky.
Druhým obrazem Toyen zde vystaveným je vzácně se vyskytující koláž na pohlednici z roku 1953 adresovanéAndré Bretonovi a Jean Schusterovi do redakce surrealistického časopisu Médium, ve kterém Toyen otiskovala své příspěvky. Koláž, provedenou na pohlednici, zachycující zamrzlý jez, doplnila o množství jednotlivých prvků, které buď vlepila nebo dokreslila (např. žebřík v pozadí). Lze se domnívat, že složení jednotlivých motivů odpovídá jedné z rozšířených surrealistických her, že obsahovaly skryté motivy, z nichž se dal vyčíst určitý děj, který si do něj interpret koláže vložil. Jde o významově otevřené dílo, vybízející diváka k rozehrání jeho vlastní představivosti. Na koláži se vyskytují tělesné fragmenty, dřevěná loďka, a hlavně převrácené hodiny, které patřily k oblíbeným námětům Toyen, vyjadřujícím odkaz na čas, který je jiný než pozemský, čas ovládaný představivostí. Zasílání obdobných pohlednic patřilo od počátku dvacátých let k oblíbeným činnostem členů Devětsilu, stejně jako později členů surrealistické skupiny. Bylo znakem velkého uvolnění obrazivosti, jejich bezprostřednosti a vynalézavosti. Již hlavní motiv této koláže přitáhne pozornost: bosé nohy chodící po zmrzlém ledu, stejně jako uchvátí závěrečný, rukou nakreslený námět „spásy“, poskytnuté žebříkem, ústícím nejspíše v nebi. Upravované pohlednice koláží či nápisy náležely k nosným zdrojům surrealistického společenství, udržovaly a podporovaly vzájemná přátelství v existenciálně těžkých dobách. Obdobných pohlednic se od Toyen nedochovalo velké množství, jde o výjimečnou ukázku.
Původním majitelem koláže byl jeden z nejvýznamnějších pařížských sběratelů surrealismu Jean-Paul Kahn a jeho paní Genevieve.
Třetím dílem je silně erotická koláž blízkého přítele a souputníka Toyen malíře Jindřicha Štyrského s názvem „Neděle na předměstí“. Koláž patří do souboru jedinečných erotických koláží, jimiž se Štyrský zabýval v letech 1932–1933 v souvislosti se dvěma edicemi, které řídil: Erotickou revue a Edici 69. V obou případech jde o unikátní nakladatelské počiny, jejichž původní vydání jsou velmi obtížně dostupná a dnes se rozšiřují zejména v reprintech.
Koláž je třeba vidět nejen ze stránky erotické, ale zejména tematické. Štyrský si totiž za dějiště zvolil „venkovský“ motiv, kterým narážel na dobové výstavy sociální fotografie, jichž na počátku třicátých let proběhlo několik. Erotickou scénu zasadil do prostředí, které se v jeho práci příliš neobjevovalo, jež je pro něj výjimečné. Spojil soudobý snímek s figurálním výjevem, pocházejícím nejspíše z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Prolnutím dvou námětů vytvořil silně poetické dílo, přesahující svou dobu, s níž bylo silně spjato. Kolem roku 1930 vrcholil zájem pařížských surrealistů a pražských umělců, kteří se teprve chystali ustavit Skupinu surrealistů, o tzv. tabuizované náměty, které mohly být přístupné jen pro úzkou vrstvu subskribentů.
Pro návštěvníky a zejména sběratele či investory to bude neopakovatelná příležitost získat některé z těchto unikátních prací do své sbírky.