Mozaikové lunety od Maxe Švabinského v Kroměříži

Pohled na mozaikové lunety. Zdroj: Alina Ofrim - Adolf Loos Apartment and GalleryPohled na mozaikové lunety. Zdroj: Alina Ofrim - Adolf Loos Apartment and Gallery
Pohled na mozaikové lunety. Zdroj: Alina Ofrim - Adolf Loos Apartment and GalleryPohled na mozaikové lunety. Zdroj: Alina Ofrim - Adolf Loos Apartment and Gallery
Pohled na mozaikové lunety. Zdroj: Alina Ofrim - Adolf Loos Apartment and GalleryPohled na mozaikové lunety. Zdroj: Alina Ofrim - Adolf Loos Apartment and Gallery

Mozaikové lunety národního umělce Maxe Švabinského (1873–1962), původně vytvořené pro lodžii Národního divadla v Praze, dnes patří mezi nejcennější umělecké památky Kroměříže. Za realizaci mozaikového souboru – ve spolupráci s dílnou Ústředích uměleckých řemesel a Michailem Ajvazem – obdržel čestný titul laureát státní ceny I. stupně.

 

 

Max Švabinský byl v roce 1941 pověřen vytvořením mozaikové výzdoby lodžie severního průčelí Národního divadla v Praze. Nové dílo mělo nahradit původní fresky malíře Josefa Tulky, kterým podle odborníků hrozilo poškození. Pro toto prestižní zadání si mohl Švabinský zvolit vlastní tématické zaměření, a tak roku 1951 vznikl cyklus pěti mozaikových obrazů inspirovaných historií českého národa: kněžna Libuše věstící slávu Prahy; Karel IV. zakládající univerzitu; Jan Žižka z Trocnova v čele husitského útoku a Jan Ámos Komenský se loučí s vlastí. Pátý mozaikový obraz s názvem Budovatelé Národního divadla, který cyklus uzavírá, není v areálu vystaven. Zobrazuje Františka Palackého při čtení Dějin národa českého předním představitelům generace Národního divadla – architektu Josefu Zítkovi, Bedřichu Smetanovi, Mikoláši Alešovi, J. V. Myslbekovi a Vojtěchu Hyanisovi. V současnosti je umístěn v podloubí na Velkém náměstí před vstupem do Muzea Kroměřížska.

Po dokončení mozaikových lunet komise zprvu rozhodla o jejich osazení na plánované místo, avšak o více než rok později, na základě stanoviska restaurátora Doc. Františka Petra, bylo rozhodnuto o zachování původních Tulkových fresek. V roce 1954 byly lunety Maxe Švabinského převedeny pod správu Národní galerie a roku 1963 se staly majetkem Uměleckohistorického muzea v Kroměříži, to však zpočátku nevědělo, jak se souborem naložit. Prvně byly umístěny do kovových stojanů – nejprve v podloubí a později u schodiště kroměřížského zámku. Po umístění lunet se dokonce uvažovalo o výstavbě nové budovy v areálu Podzámecké zahrady, kam by byly mozaiky trvale umístěny, avšak vysoké náklady znemožnily realizaci této myšlenky. Později, v souvislosti s přípravou jubilejní výstavy, byl přijat návrh na osazení lunet do volných oblouků Colloredovy kolonády v Podzámecké zahradě, které zde byly do roku 1997. Následně byly sejmuty a uloženy do depozitáře, ale díky spolupráci kroměřížských kulturních institucí a soukromých společností byly roku 1999 osazeny na zeď bývalého františkánského kláštera – dnes sídlo hotelu Octárna –, kde Švabinský strávil část svého dětství.

Autor: 
Alina Ofrim - 12.8.2025