Pohled do výstavy Na křídlech života v Oblastní galerii Liberec, autor fota: Markéta Bendová, zdroj: OGL
Anna Hulačová, Dívka, 2015, zdroj: OGL
Josef Macourek dle předlohy Michala Bělohlávka. První opona turnovského divadla, 1874, zdroj: Muzeum Českého ráje v TurnověLiberecká výstava hledá, jak představit zvučná jména současné tvorby v kontextu umění 20. století.
Proslulé „Lázně“ pátrají i po nových kurátorských přístupech
Na křídlech života, tak se jmenuje projekt Oblastní galerie Liberec, zaměřený na ústřední celospolečenské téma: Kladení si otázek spojených s naší existencí. Kurátorka rovněž zkoumá, jak prezentovat umělce a umělkyně z 20. století i současnosti, reflektující postmodernu, post-konceptuální umění včetně aktuálních tendencí ve výtvarném umění. Centrem jejich pojetí je postava, resp. figura, která jako symbol jedince uprostřed společnosti představuje herce svého druhu "na jevišti světa". Výstava pracuje se všemi výtvarnými médii – jak klasickou malbou, kresbou či sochou, tak intermediálními formami – objektem, instalací nebo využitím tzv. „nových médií“. Vedle českých autorů vystavují i dva autoři zahraniční.
Ve snaze postihnout ironii, která dává životu v těžkých životních situacích pomyslná křídla, tvoří kulisu prezentované tvorbě nově zrestaurovaná opona turnovského divadla. Právě před ní se odehrávají jednotlivé lidské osudy, jak je nabízejí umělci zvučných jmen minulého století i současnosti: Novou figuraci vyzařující bytostný optimismus, a právě ironii života představuje Věra Janoušková (manželka sochaře a malíře Vladimíra Janouška ze skupiny UB 12), Petr Nikl, člen bývalé skupiny Tvrdohlaví, nabízí postmoderní průhledy na „tajemství lidského bytí“, hravý a někdy kontroverzní Krištof Kintera svým post-konceptuálním uměním reaguje na „každodenní estetiku“. Hanna Råst z Finska a Polka Karolina Lizurej již vyjadřují určitý „archivní obrat“ k aktuálním trendům v umění, Jana Bernartová a Petr Dub představují „nové vnímání informačních rámců“, zatímco Richard Loskot pracuje s rovinou znejistění při využívání nových technologií. Tradiční inspiraci mystikou představuje výtvarnice Veronika Holcová, pohybující se na hranici mezi snem a realitou; s alegoriemi, užívající důvěrně známou každodennost, ovšem balancující na hraně vážnosti a směšnosti, přišel malíř Lubomír Typlt. Slibná sochařka Anna Hulačová, která si získává čím dál víc renomé i v zahraničí zase, čerpala z mytologie i české lidové tradice.
Nositelem děje, jehož součástí se stává sám divák, návštěvník galerie, se stává figura – jak abstraktní, tak reálná. Jejich rozmístění určuje – v rámci kurátorské koncepce – také divákův pohyb. Výstava rovněž pracuje s určitým pokusem, fungovat jako experimentální médium, které počítá s určitou obměnou okruhu vystavených umělců i s určitým přesahem kurátorského záměru do doprovodných programů.
Kurátorkou a autorkou výstavního projektu, který potrvá do 1. ledna 2023, je Mgr. Lenka Sýkorová, Ph.D.
Každé pondělí je zavřeno.