Dílo Zdeňka Sýkory je součástí aukční nabídky, zdroj: Adolf Loos Apartment and Gallery 
Zdeněk Sýkora, Linie č. 226, zdroj: Adolf Loos Apartment and Gallery Od krajináře a milovníka přírody se svým uměleckým vývojem dostal až mezi průkopníky využívání počítače a racionální logiky v malbě. Postup jeho tvorby byl uchován v benátském archivu, plátna tohoto geniálního mistra jsou na trhu umění specifickou raritou.
K malířství byl Zdeněk Sýkora (1920 Louny – 2011 Louny) přitahován již od mládí. Silným impulzem pro něj v tomto směru byla příroda, pro kterou měl výrazný cit a rád jí odevzdával všechny své smysly. Po válce se rozhodl pro studia výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie na Univerzitě Karlově v Praze, kde později také působil jako docent. Počátky jeho malířské kariéry byly zcela tradiční – věnoval se realistické krajinomalbě a to zejména v okolí Loun, kde se narodil. I přes jeho talent zprvu zdánlivě nic nenaznačovalo tomu, že by se Sýkora ve své budoucí tvorbě tak významně odvázal. Plátna ale postupně začínala podléhat nápadnému formálnímu vývoji přes impresionistické a fauvistické až k tvarově a barevně redukovaným obrazům konce 50. let. V následujícím desetiletí tak dospěl k abstrakci, geometrii a plošnosti. Sám malíř byl chvílemi proměnami svých děl šokován, tvořily ale nezměnitelnou součást jeho životní filosofie i pozdějšího úspěchu. Jako pomocný nástroj pro abstraktní tvorbu totiž Sýkora zvolil neobyčejný a umění tehdy vzdálený prostředek – počítač.
Příprava obrazu představovala pro umělce jednu z nejnáročnějších částí jeho práce, počítač měl ale tuto pasáž pomocí důsledné racionální logiky značně urychlit a dostat ji i celou uměleckou tvorbu samotnou na zcela jinou úroveň. Ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem využíval zprvu nejranější typ počítače v republice, který měla Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy k dispozici. Počítač vypočítal předem definovaný koncept a ten byl poté olejem zcela tradičně přenesen na plátno. Svůj nevídaný postup produkce vrcholného umění autor podrobně vyložil a uchoval v benátském archivu roku 1967.
Typickými se pro Sýkoru staly tzv. makrostruktury, tedy zvětšené prvky již existujících struktur. Z těch pomalu vznikaly umělcovy slavné liniové obrazy, které reprezentovaly jeho výtvarný projev až do smrti. Linie, včetně veškerého jejich charakteru, byly počítačem náhodně vygenerovány. Tento nový systém, založený na náhodnosti, představoval jádro tohoto typu obrazů, na jejichž tvorbě se od roku 1985 podílela také jeho manželka Lenka. Vznik linií a úvahy o jejich dalším pokračování shrnul Zdeněk Sýkora v roce 1979 v textu K mým liniovým programům.
Za svého života byl Sýkora hojně oceňován, v roce 2003 mu francouzský ministr kultury udělil titul rytíře Řádu umění a literatury. Roku 2005 poté získal rakouskou cenu Herberta Boeckla za celoživotní dílo. Velkoformátové plátno Linie č. 226 o rozměrech 170 x 170 cm, vzniklé pár let před umělcovou smrtí, se letos dostalo až do aukce prestižní aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery v Praze. Draženo bude 10. listopadu a je otázkou, zdali se zájemci budou moci s podobným vzácným kouskem na tuzemském trhu umění ještě někdy setkat. Slavné linie koneckonců zdobí i samotný hrob tohoto inovativního mistra.