Výzkumníci z indonéského Národního výzkumného centra pro archeologii a Griffith University. Zdroj: Indonesia's National Research Centre for Archaeology
Malba prasete bradavičnatého. Zdroj: Indonesian National Research and Innovation Agency
Detailnější pohled na jeskynní malbu v Leang Karampuang. Zdroj: Indonesian National Research and Innovation AgencyNová datovací technika odhalila, že jeskynní malba na Sulawesi je o šest tisíc let starší než dosavadní rekord.
Mezinárodní tým archeologů oznámil, že na indonéském ostrově Sulawesi nalezli nejstarší jeskynní malbu starou přibližně 51 200 let. Malba v jeskyni Leang Karampuang na východě Sulawesi je o téměř 6 000 let starší než předchozí rekord, který držela malba divokého prasete v životní velikosti z jeskyně Leang Tedongnge, rovněž na Sulawesi. Nově objevená malba v Leang Karampuang zobrazuje tři hybridy člověka a zvířete a jedno divoké prase.
Vědci u této malby použili datování pomocí uranové série k určení stáří vrstev uhličitanu vápenatého, které se vytvořily na povrchu malby. Tento proces zahrnuje extrakci vzorků vápence, které jsou poté odpařeny laserem. Věk vzorku je pak určen měřením poměru thoria k uranu. Tato metoda umožňuje přesnější datování vrstev, protože zajišťuje, že se spolu nemísí mladší a starší materiály.
Vědci také datovali malby v blízké jeskyni Leang Bulu’ Sipong 4. Zjistili, že tyto malby, dříve považované za minimálně 44 000 let staré, jsou ve skutečnosti staré alespoň 48 000 let. Bohužel, na místě bývalých nejstarších jeskynních maleb v Leang Tedongnge nebylo možné tuto novou metodu použít, protože na místě nebyly žádné vrstvy uhličitanu vápenatého.
Adam Brumm, profesor z Griffith University, uvedl, že na několika nalezených malbách v této oblasti často nacházeli také vyobrazení bradavičnatých prasat. Tato prasata byla zjevně pro rané obyvatele velmi důležitá, a to jak symbolicky, tak duchovně. Vědci však uvedli, že situace vyobrazené na malbách jsou velmi těžko interpretovatelné a také není jasné, jakými zvířaty byli lidsko-zvířecí hybridi inspirovány. Jeden z hybridů člověka a zvířete byl člověk s ptačí hlavou a další měl ocas malé šelmy, pravděpodobně cibetky.
Nová metoda, kterou vědci používají k datování, představuje velký krok vpřed v přesnosti určování stáří jeskynních maleb, které je obvykle obtížné datovat, protože jsou převážně tvořeny z minerálů.