Neznámá pražská zahrada plná soch pod Nuselským mostem

Umělecká zahrada pod Nuselským mostem, foto: David RůžičkaUmělecká zahrada pod Nuselským mostem, foto: David Růžička
Umělecká zahrada pod Nuselským mostem, foto: David RůžičkaUmělecká zahrada pod Nuselským mostem, foto: David Růžička

Umělecká zahrada: Torza soch a jejich modelů. Vodníky, medvědí kašnu, lvy, „antická“ sloupoví. Klid na rozjímání, květiny, inspiraci: To vše znovu nabízí někdejší ateliér zapomenutý téměř v centru Prahy

Zahlédnete ji i z vlaku. Pod Nuselským mostem. Hlavy soch, skrývajících se za zelení plotu. Zahrada: Připomínka někdejšího prvorepublikového ateliéru sochaře Karla Nováka, který znovu vstává z trosek. Návštěvníci mohou obdivovat minulost i krásu místa stejně jako nalezené artefakty soch. Tajemství krásné zahrady se svou zajímavou a tajuplnou historií znovu vchází do povědomí kulturní veřejnosti.

 

Rodily se zde obrovské pražské pomníky!

Vznikala tu gigantická jezdecká socha Jana Žižky z památníku na Vítkově. Ale třeba i původní pomník amerického prezidenta Woodrova Wilsona, jehož replika dnes zdobí prostor před pražským Hlavním nádražím. Stejně jako mnoho dalších pomníků a soch, rozesetých dnes po celé Praze. Nejkurioznější je ovšem nejspíš historie druhé, více než třímetrové sochy pohanského boha Radegasta, dnes umístěná v pražské Zoo. Ta první ve třicátých letech dvacátého století ozdobila na Moravě horský hřbet mezi vrcholem Radhoště a moravskými Pustevnami. V šedesátých letech, když se chystala výstavba monumentálního Nuselského mostu, připravovali stavební dělníci na místě někdejšího ateliéru zázemí pro skladování materiálu. Pod nánosem starého listí a hlíny objevili sochu se zvířecí tváří. Prý nevěděli, co s ní, a tak ji nabídli zoologické zahradě. Ta skutečně v roce 1961 znovunalezeného Radegasta převzala. 

 

Podnikavý sochař otevírá uměleckoprůmyslový závod

Nuselský atelier si Karel Novák na rozlehlém pozemku mezi Čiklovou ulicí a železniční tratí otevřel v roce 1924. To již tento pozdní absolvent pražské umělecké průmyslovky měl několikaleté zkušenosti s provozováním sochařské a řemeslnické firmy, Uměleckoprůmyslového závodu pro práce ornamentální a figurální. Tato firma dodávala zakázky po celých Čechách i Moravě, do Slezska, Haliče a Srbska. Vyzdobila štukami například interiér císařské čekárny ve Fantově budově pražského Hlavního, tvořila štukaturu Smetanovy síně i další výzdobu Obecního domu.

Na nově zakoupeném pozemku vznikl sochařský ateliér se severním světlem, několik technických dílen a správcovský byt. V ateliéru se pak zejména zvětšovaly modely navržené pro velké figurální kompozice pomocí tzv. pantografu. Třeba alegorie Vltavy od Josefa Václava Pekárka, zdobící od roku 1928 smíchovské plavební komory, zmíněný památník amerického prezidenta Wilsona (Woodrow Wilson sehrál zásadní roli při vzniku Československa) a socha Radegasta, oboje od českoamerického sochaře Albína Poláška. V ateliéru zvětšovali ale i modely soch srbského sochaře Vladimíra Jovanoviče: Plastiky básníka a tvůrce moderní srbštiny Vuka Karadžiče nebo Raněného vojína. Výčet děl, která u Nováka vznikla, i jmen sochařů, kteří s ním spolupracovali, by však zásadně přesáhl tento článek.

Velmi významnou zakázkou Novákova ateliéru se stal Mařatkův gigantický pomník Praha svým vítězným synům na památku prvoválečných legionářů, odstraněný nacisty za druhé světové války a dnes opět s kopiemi postav od sochařky Kateřiny Amortové zdobící náměstíčko Pod Emauzy.

Karel Novák, zapomenutý sochař?

Karel Novák připravoval i vlastní díla, například Křížovou cestu pro Svatou Horu v Příbrami, realizaci však zabránila II. světová válka a okupace Československa. Ve své tvorbě Novák upřednostňoval stylizovanost, dekorativnost a tíhl k monumentálnosti. Víceméně však vycházel z tvůrčího výrazu typického pro secesi, kterou modifikoval. Pozornost tomuto sochaři je však věnována teprve krátký čas. Podnik Nováka byl uzavřen v roce 1949, po nástupu komunistů k moci. Někdejšího majitele posléze vážná choroba připravila o zrak. Roku 1955 zemřel ve věku nedožitých 84 let. Jeho hrob bychom našli na vyšehradském Slavíně. 

 

Tajuplná zahrada s bohatou kulturní minulostí

Zahrada s ateliérem se objevila roku 1941 v českém romantickém (a za okupace tudíž „neškodném“) filmu Modrý závoj, kde byl řešen vztahový trojúhelník mezi slepou violoncellistkou Martou a její sestrou-dvojčetem, sochařkou Helenou, a nic netušícím zamilovaným hercem Robertem Holanem (hrál jej populární Karel Höger). Do historie filmu se ovšem Novákův ateliér zapsal i po zakladatelově smrti. V roce 1957 se do budovy uměleckých dílen nastěhovala jedna ze sekcí Krátkého filmu Praha. Až do počátku 90. let 20. století zde vznikala i řada oblíbených animovaných pohádek a krátkých filmů: Příběhy medvědích brášků, co se potkali u Kolína od Břetislava Pojara, nazvané Pojďte, pane, budeme si hrát, Pojarův hold Jiřímu Trnkovi Zahrada, Ladův Mikeš nebo autorem kreslených vtipů Renčínem vytvořená Zvířátka pana Krbce.

Po restitucích zakoupil pozemek stavitel Ing. Vojtěch Haluza, který usiluje o obnovu zahrady a její zpřístupnění veřejnosti. Nádherná zahrada přestavuje i lapidárium, připomínající více než padesátiletou historii ateliéru, osobnost jeho zakladatele a také tvorbu mnoha dalších sochařů a architektů, jeho spolupracovníků.  O zahradě a její otevírací době naleznete informace na webu: Umělecká zahrada – Home (umeleckazahrada.cz)

Autor: 
David Růžička - 11.10.2022