Špálovy kytky, zdroj: Museum Kampa
Václav Špála ve svém ateliéru, zdroj: Blesk/ ČTK
Zátiší s ovocem, zdroj: Západočeská galerie v Plzni Dnešním dnem je tomu přesně 80 let, co nás opustil jeden z nejvýraznějších českých malířů 20. století. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění. Pojďme se společně poohlédnout za jeho životem a dílem, které se stalo legendou.
Václav Špála se narodil 24. srpna roku 1885 ve Žlunicích. Už v dětství projevoval výtvarný talent a jeho rozvoj podporoval starší bratr František, pozdější profesor kreslení. Raná studia absolvoval na Odborné škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové. Později přesídlil do Prahy, kde nejprve navštěvoval soukromou malířskou školu Ferdinanda Engelmüllera a neúspěšně se pokoušel o studium na Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1903 úspěšně složil přijímací zkoušky na pražskou Akademii výtvarných umění.
Za studií se Špála se sešel s většinou avantgardních představitelů své generace (E. Filla, B. Kubišta, A. Procházka, B. Feigl, V. Beneš, V. Nowak, O. Kubín). Moc se ale studiu nevěnoval, protože tamní konzervativní způsob výuky mu vůbec nevyhovoval. Po pěti letech byl vyzván, aby školu opustil, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům.“
V počátcích své malířské tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Ještě za studií navštívil výstavu norského malíře Edvarda Muncha, která v něm zanechala mimořádný dojem. Dále podniká cesty do Dalmácie (1906, 1910), jež umocní jeho smysl pro zářivé barvy, a také do Paříže (1911), kde poznává kubismus v plném rozvoji. Téhož roku Špála vstupuje do kubistické Skupiny výtvarných umělců, z níž však pro názorové neshody záhy vystoupí. Kubismus vnesl do jeho obrazů dynamiku a vibraci barevných ploch, lehkost a hravost, které pak v jeho díle zůstanou patrné i v dobách, kdy s kubismem jako takovým přestane pracovat. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. Už od počátku tíhnul k dynamickému expresivnímu projevu a nadsazené barevnosti.
V letech 1915–1916 slouží Špála jako voják v první světové válce. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu tráví většinu času v nemocnici v Siofóku u Balatonu. Po návratu domů se vrací k malování. Přestože bydlel v Praze, miloval venkov a hodně času trávil v rodných východních Čechách nebo v okolí Sázavy a Berounky. Právě toto prostředí ho inspirovalo k tvorbě, ústředními motivy jeho obrazů se stávají venkovské dívky na poli, děvčata u rybníka a pradleny.
V roce 1918 se stává členem skupiny Tvrdošíjní, se kterou spolupracoval až do roku 1923. Po tomto roce se začal soustředit na krajinomalbu a zátiší. Vznikla jeho „zelená“ fáze, trvající do roku 1926, následovaná „modrou“, kde dominovala malba v odstínech ultramarínu a pruské modři, jejímž námětem jsou převážně říční krajiny malované v Orlických horách, jižních Čechách a na Sázavě. Je pravděpodobné, že impulzem pro dominantu modré byl umělcův pobyt na jihu Francie v roce 1926. Pro třicátá léta jsou typická četná květinová a ovocná zátiší. Malíř si tyto obrazy známkoval a z bezmála 800 květinových zátiší, která namaloval, pouze 32 ohodnotil nejvyšší známkou. Některé z nich jsou nyní k vidění v Museu Kampa na výstavě, která je probíhá do 17. 5. 2026.
Roku 1945 obdržel Václav Špála jako jeden z prvních titul Národní umělec. Za celý svůj život namaloval přes 2 400 obrazů. Jeho tvorba si dodnes drží svou sílu, což dobře ukazuje, jak významné místo v českém umění má.