Bohumil Kubišta, portrét Jana Zrzavého; zdroj fotografie: Mahulena Nešlehová: Bohumil Kubišta, nakladatelství Odeon, Praha 1984
Jan Zrzavý (nedat.), foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasuNárodní umělec Jan Zrzavý (1890–1977) prokazoval své nadání již v mládí, avšak jeho začátky nebyly zcela jednoduché. Rodák z Vadína u Německého Brodu (dnešního Havlíčkova Brodu) se často setkával s nepochopením a lidé ho považovali spíše za podivína. Jeho studia byla opakovaně neúspěšná a teprve po těžké nemoci mu otec dovolil pokračovat ve studiu umění v Praze. I zde však jeho cesta k malířství nebyla jednoznačná.
V Praze Roku 1911 se setkal a spřátelil s Bohumilem Kubištou (1884–1918), který mu dával lekce teorie a malování v pražských kavárnách. Kubišta tenkrát představil mladému umělci kubismus, a ačkoliv tento umělecký směr neuznával, Zrzavý uplatňoval podobný, ne-li stejný psychický účinek při jeho tvorbě jako kubistický malíř. Poučen a ovlivněn Kubištou, vznikaly jeho významné obrazy jako Kleopatra (od 1907), nebo Kázání na hoře (1912), kde se poprvé projevuje onen vliv kubismu.
Bohumil Kubišta se tenkrát svěřil mladému malíři, že jej považuje za jediného umělce, který mu byl skutečně blízký. Pevné přátelství je spojovalo další necelé dva roky, dokud Kubišta nevstoupil z existenčních důvodů do rakouské armády. Během toho času si dopisovali, avšak Kubišta po návratu podlehl španělské chřipce.
Pro Jana Zrzavého bylo jejich přátelství i krátké společné období nesmírně významné pro jeho tvorbu. Setkání s Bohumilem Kubištou mu udalo směr a rozhodlo o jeho definitivním zaměření na uměleckou tvorbu.