Peggy Guggenheim v Paříži, zdroj: Peggy Guggenheim Collection, Rogi André, 1940
Peggy byla pověstná svou extravagancí, zdroj: Peggy Guggenheim Collection, Man Ray, 1925
Peggy Guggenheim a Jackson Pollock v New Yorku, zdroj: Peggy Guggenheim Collection 
Peggy v Palazzo Venier dei Leoni, zdroj: Peggy Guggenheim Collection Mecenáška, která objevila mnoho mladých umělců i arogantní nepříjemná Američanka, jež byla svým nevídaným extrovertním přístupem ostatními vnímána jako trochu protivná. Klíč k osobnosti této slavné ženy možná nikdy nenajdeme. Její přínos v oblasti umění je však nepřekonatelný, muzeum Guggenheimové představuje nejnavštěvovanější místo v Benátkách.
Peggy se narodila v New Yorku roku 1898 do velice zámožné rodiny aškenázských židů. Její otec působil v těžařském a ocelářském průmyslu, v roce 1912 ale nešťastně umírá na Titanicu. Strýc Solomon R. Guggenheim byl zakladatelem nadace pro podporu výtvarného umění Solomon R. Guggenheim Foundation. Tak trochu řečnickou otázkou zůstává fakt, co vlastně samotnou Peggy ke světu umění vedlo a zdali byla galerijní a sběratelská práce dozajista jejím prvotním snem. Jistě byla touto oblastí přitahována, na druhou stranou měla dostatek financí v podstatě na jakýkoliv styl života, potýkala se s nudou, smutkem i nevídanými životními náhodami a kontakty. V roce 1920 odjíždí jako mladá do Paříže, ke které pocítila mnohem větší náklonnost, než k rodné Americe a to také proto, že byla v této době pramenem moderního umění. V Paříži tehdy neexistovala politická represe, byla poměrně hospodářsky stabilní a střetávala se tu významná jména kubistických, expresionistických i fauvistických mistrů. Zde Peggy také potkává svého prvního manžela, Laurence Vaila, známého pařížského floutka, který od počátku manželství podléhal alkoholu a agresi a Peggy kvůli jejímu židovskému původu soustavně urážel. Díky němu ale začala pronikat více do tehdejšího zlatého dolu uměleckého světa a střetávala se s velikány soudobé avantgardy.
Pravdou je, že Peggy nejprve uvažovala o založení nakladatelství, které však obnášelo příliš vysoké náklady. Přilnula tedy k cíli vlastnit malou galerii podle vzoru svého strýce, ačkoli věděla, že ve znalostech moderního umění má velké mezery, jak potvrdila i ve své autobiografii. V lednu 1938 ale otevřela galerii moderního umění Guggenheim Jeune v Londýně a začala se obklopovat svými prvními kousky. Přiznala také, že by galerii neotevřela bez pomoci Marcela Duchampa, jelikož plavala v rozpoznávání moderních směrů a Duchamp pomohl Peggy s programem a první instalací. Seznámila se díky němu také s ikonou, jako byl Jean Cocteau, který na její zahajovací výstavě rovněž představil svá díla. V Londýně se tak zrodil její zcela mimořádný umělecký vliv, kterým Peggy disponovala až do své smrti.
I přes neuvěřitelný úspěch byla však londýnská galerie Guggenheim Jeune roku 1939 uzavřena. Peggy ale neměla sebemenší úmysl se tohoto směru vzdát a v Londýně plánovala otevření muzea moderního umění. Seznam zajímavých umělců jí pro tento účel vypracoval sám Herbert Read a Peggy odjela do Paříže vyjednávat o zapůjčení děl. Tam ale byla zastižena krutým osudem začínající 2. světové války. Moderní umělci začali být pronásledováni a spolu s jejich tvorbou likvidováni. Peggy musela bleskově reagovat, nakoupila rychle díla z Readova seznamu a tajně s nimi jako s „vybavením domácnosti“ uprchla do New Yorku. Zde také založila instituci Art of This Century. Galerií bylo v té době v Americe mnoho a Peggy musela klást důraz na jedinečnost té své. Dala v ní tedy přednost především mladým umělcům, kteří si zde mohli svá díla vystavit a svým inovativním projektem se tak zasloužila o vzestup třeba amerického abstraktního malíře Jacksona Pollocka. Zároveň chtěla vystavit svoji sbírku evropských surrealistů a předvést tak americkým umělcům práce z jiného kontinentu. Uspořádala zde i první zcela ženskou výstavu, kde figurovala například díla Fridy Kahlo a Peggy se zde znovu setkávala s hvězdným úspěchem.
Po válce se ale rozhodla vrátit do Evropy a započít zde další významnou životní etapu. Svoji vzácnou sbírku přesunula strategicky do Itálie, kde tamní prostředí zasvětila do světa amerického moderního umění. V roce 1949 se usídlila v Benátkách v historickém paláci Palazzo Venier dei Leoni na Canal Grade, kde šířila povědomí o americkém umění mezi širokou veřejnost. Její sbírka dosáhla mnoha superlativů nejen v Evropě, ale i ve světě. Nyní je součástí muzea Peggy Guggenheim Collection, dodnes jednoho z nejnavštěvovanějších míst v Benátkách.