Narodil se 7. června 1848 v Paříži. Část dětství ale prožil v Peru, kam jeho rodina uprchla z politických důvodů. Už tehdy se setkal s prostředím mimo evropskou kulturu, které ho později silně ovlivnilo. Po návratu do Francie pracoval jako námořník a později jako úspěšný burzovní makléř. Malování bylo nejprve jen koníčkem. Vše se změnilo po pádu pařížské burzy v roce 1882. Gauguin přišel o práci a rozhodl se věnovat umění naplno. Toto rozhodnutí ale znamenalo i rozpad rodinného života. Jeho žena Mette Sophie Gad odešla s dětmi do Dánska a Gauguin zůstal sám, bez peněz, ale s jasnou představou o tom, co chce tvořit. 

V době, kdy impresionisté zachycovali světlo a okamžik, hledal Gauguin něco jiného. Nechtěl malovat realitu tak, jak vypadá. Chtěl malovat pocity, vzpomínky a vnitřní svět člověka. Právě tím výrazně ovlivnil symbolismus i pozdější moderní umění. Zásadní bylo jeho působení v bretaňském Pont-Avenu, kde spolu s Émile Bernardem rozvíjel styl nazývaný synthetismus. Barvy přestaly být realistické a staly se nositelem emocí. Tvary zjednodušil do velkých ploch a výrazných kontur inspirovaných japonskými dřevořezy. Obraz „Vidění po kázání“ z roku 1888 dnes patří k ikonám moderní malby. Ve stejném roce přijel do Arles za Vincentem van Goghem. Jejich společné soužití trvalo jen několik týdnů, přesto se zapsalo do dějin umění. Gauguin a van Gogh měli odlišné povahy i představy o malbě, což mezi nimi postupně vytvářelo napětí. Údajně si po jedné z prudkých hádek van Gogh v psychickém záchvatu uřízl část ucha a Gauguin krátce nato Arles opustil.