Rozšířený areál Fondation Beyeler, Wyss Museum od Atelier Peter Zumthor. V popředí Louise Bourgeois, Maman, 1999. Zdroj: Iwan Baan. 
Rozšířený areál Fondation Beyeler s dílem Alexandra Caldera The Tree, 1966. Zdroj: Fondation Beyeler, foto: Iwan Baan.
Ammann Pavillon. Zdroj: Fondation Beyeler, foto: Katalin Deér.
Rozšířený areál Fondation Beyeler, Wyss Museum. Zdroj: Stefan AltenburgerFondation Beyeler v Riehenu u Basileje se po letech příprav začala veřejnosti otevírat v nové podobě. K původnímu muzeu Renza Piana přibyly tři stavby od Petera Zumthora, rozšířený park a nové prostory, které ještě více propojují umění s okolní krajinou.
Nová část Fondation Beyeler se návštěvníkům postupně otevírá od 26. září 2026. Místo jednoho velkého výstavního křídla navrhl švýcarský architekt Peter Zumthor tři samostatné stavby s různými funkcemi. Hlavní z nich je Wyss Museum určené pro prezentaci sbírky, doplňuje jej Ammann Pavilion pro kulturní program a Erlen Gatehouse, který slouží především provozu muzea a práci s uměleckými díly. Původní budova Renza Piana zůstává beze změny a stává se součástí většího architektonického celku.
Nejvýraznějším přírůstkem je třípodlažní Wyss Museum s přibližně 1 500 metry čtverečními výstavní plochy. Zumthor navrhl kompaktní stavbu, která se přizpůsobuje vzrostlým stromům historického parku. Velká okna jsou rozmístěna tak, aby z výstavních prostor otevírala přesně komponované pohledy do okolní zeleně. Krajina tak nezůstává jen za zdmi muzea, ale vstupuje přímo do způsobu, jakým návštěvník jednotlivá díla vnímá.
Důležitou roli hraje také materiál. Základem nové budovy je místní jurský vápenec, který se objevuje v několika podobách. Tvoří části fasády, podlahy, schodiště, lavice i povrchy některých stěn. Fasáda díky vrstvenému zpracování kamene nepůsobí dokonale hladce a její světle béžový odstín se přirozeně propojuje s parkem. Podobně jako u řady dalších Zumthorových realizací zde materiál není pouze povrchem, ale určuje atmosféru celé budovy.
Druhou novou stavbou je Ammann Pavilion. Přes den funguje jako místo, kde mohou návštěvníci odpočívat, číst nebo se setkávat, večer se mění v prostor pro koncerty, filmové projekce, přednášky a performance. Jeho velká prosklená fasáda se otevírá směrem do parku a za teplého počasí může být částečně otevřena. Prostor tak stojí někde mezi klasickým interiérem a zahradním pavilonem.
Proměnou prošlo také samotné okolí muzea. Fondation Beyeler zpřístupnila dosud soukromou část historického parku, čímž se plocha zeleně téměř zdvojnásobila. Součástí jsou přibližně dvě stě let staré stromy, louky a vodní plochy. Zároveň byly obnoveny starší budovy, které nově slouží například jako ateliér pro vzdělávací programy, hudební salon, menší projektový prostor nebo skleník. Muzeum se tak rozšiřuje nejen o další výstavní sály, ale také o místa, kde není nutné stát přímo před uměleckým dílem.
Nový areál zároveň vytváří neobvyklé setkání dvou výrazných architektů. Renzo Piano navrhl původní budovu Fondation Beyeler jako muzeum úzce propojené se zahradou. Zumthor tento princip neopakuje, ale rozvíjí jej prostřednictvím dalších staveb a nově zpřístupněné krajiny. Výsledkem není nahrazení původního muzea, ale postupně vrstvený celek, v němž mají jednotlivé budovy rozdílný charakter a funkci.
První výstavou, která využívá celý rozšířený areál, je Constellations. Přibližně 230 děl je rozmístěno ve Wyss Museum, původní budově Renza Piana, historických objektech i v parku. Jde o dosud nejrozsáhlejší prezentaci vlastní sbírky Fondation Beyeler. Vedle děl Clauda Moneta, Pabla Picassa, Alberta Giacomettiho nebo Marka Rothka jsou zastoupeni také Louise Bourgeois, Gerhard Richter, Roni Horn a řada současných autorů. Název výstavy odkazuje k dílům Constellations Alexandra Caldera z roku 1943 a zároveň k samotnému principu expozice. Jednotlivá díla se během roku částečně obměňují a vytvářejí mezi sebou nové vztahy.