K OBRAZU OSKARA KOKOSCHKY „Frau mit den Sklaven“, NENÍ V DATABÁZI ART LOSS REGISTER VEDEN ŽÁDNÝ ZÁZNAM!

S opačnou teorií přišla v Událostech, dne 21. 3. 2023, na ČT paní Michaela Sidenberg z Židovského muzea v Praze. Její informace galerie Adolf Loos Apartment and Gallery dementujeme z důvodu nepravdivosti. Kompetentní pro tuto oblast je pouze Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. sv. války, jejichž předseda správní rady a zároveň tajemník Federace židovských obcí pan JUDr. Tomáš Kraus tvrzení paní Sidenberg zásadně vyvrací.

Uvádíme opis vyjádření galerie:

Fakta:

1. Majitel obrazu

Majitelem obrazu není galerie Adolf Loos Apartment and Gallery ani její vedení.

2. Povinnosti majitele obrazu (dle smlouvy o zprostředkování prodeje)

Výňatek smluvních podmínek:

Majitel obrazu svým podpisem aukční síni stvrdil, že je výlučným vlastníkem obrazu, který touto smlouvou předal zprostředkovateli (aukční síni) za účelem prodeje formou aukce. Současně prohlašuje, že není nijak omezen v nakládání s výše uvedeným obrazem, že obraz není zatížen žádnými právy třetích osob, a že nepocházejí z nepoctivých zdrojů.

Dále svým podpisem stvrdil, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by měly nebo mohly mít vliv na autentičnost (autorství, originalitu apod.), zejména, že mu nejsou známy žádné okolnosti nebo informace, které by mohly zpochybnit jím sdělené údaje zprostředkovateli o autorství či originalitě uměleckého díla.

Vzhledem k tomu, že se majitel obrazu rozhodl obraz prodat přes aukční síň, musel dodržet pravidla aukční síně - viz výše, tedy musel vyrovnat všechny legální restituční nároky před zařazením díla do aukčního katalogu. Díky tomu byly všechny nároky oprávněných dědiců zcela vyřešeny. Na základě toho byl jediný židovský restituční záznam u tohoto obrazu vymazán z mezinárodního Art Loss Register. Následně byla také Česká republika požádána rodinou Dr. Glasera o trvalé vývozní povolení na toto dílo, a to bylo příslušnou institucí Ministerstva kultury ČR uděleno. Všechny tyto skutečnosti byly pečlivě prověřeny, jak pracovníky mezinárodní databáze uloupených uměleckých předmětů Art Loss Register, tak i příslušných českých židovských institucí.

Poté bylo dílo přijato do aukční nabídky od stávajícího českého majitele, a to zejména z důvodu, že se společnost Adolf Loos Apartment and Gallery, uznávaná v zahraničí, specializuje vedle prodejů obrazů Františka Kupky také na prodeje obrazů Oskara Kokoschky. Prodala během svojí historie, zejména v zahraničí, celkem 12 olejomaleb tohoto autora.

3. Historie obrazu Frau mit dem Sklaven / Žena a otrok

Provenience díla:

– Richard Lányi, Vídeň (do roku 1925)

– Galerie Ernst Arnold, Drážďany

– Fritz Salo Glaser, Drážďany (zakoupeno před rokem 1929, prodáno pod nátlakem Hansi Dittmayerovi roku 1942 kvůli zaplacení židovské daně z majetku)

– Hans Dittmayer, Drážďany (získáno 1942 v Drážďanech)

– Galerie V. Hořejš, Praha (1945)

– soukromá česko-anglicko- americká sbírka

– Galerie Zlatá husa

- soukromá sbírka Praha

Dr. Fritz Salo Glaser dílo zakoupil ve dvacátých letech minulého století v galerii Arnold v Berlíně a držel ho ve svojí proslulé sbírce až do roku 1942. Dr. Fritz Salo Glaser byl právníkem působícím v Drážďanech. Po nástupu nacistů k moci nemohl vykonávat své povolání a byl nucen dílo prodat pod tlakem. Všechny nároky oprávněných dědiců po židovském sběrateli Fritzi Salovi Glaserovi byly zcela smluvně vyřešeny před aukcí narovnáním, což bylo z jejich strany písemně potvrzeno. Na základě toho byl i židovský restituční záznam u tohoto obrazu vymazán z mezinárodního Art Loss Register.

V pořadí další majitel, Němec Hans Dittmayer, byl majitelem továrny, která vyráběla knoflíky a zipy pro uniformy wehrmachtu a Waffen SS. Dílo získal od Glasera v roce 1942 protiprávně, kdy mu ho Glaser musel prodat pod nátlakem a pod cenou kvůli zaplacení židovské daně z majetku. Dittmayer utíká se svojí sbírkou před blížící se Rudou armádou a bombardováním Drážďan v únoru roku 1945 přes Petrovice do Prahy, kde má pobočku své firmy. Zde se po osvobození Prahy dne 9. května 1945 ukrývá se svojí rodinou. Dne 22. září 1945, tedy v době demokratické vlády prezidenta Edvarda Beneše, je zatčen na základě Benešových retribučních dekretů a umístěn do Pankráckého vězení (viz Národní archiv - cela č. 294, vězeň č. 4679). Před svým zatčením, v září 1945, prodává obraz Žena a otrok (Frau mit dem Sklaven) prostřednictvím známé galerie Václav Hořejš (což potvrdila i manželka malíře paní Olda Kokoschková). Ve vězeňské nemocnici 16. ledna 1946 umírá a jeho rodina je z Československa deportována.

Další majitel obrazu a jeho rodina má dílo v držení až do roku 1998, kdy je obraz jeho dědici prodán známému českému podnikateli.

4. Nový restituční nárok potomků Hanse Dittmayera

V roce 2001 syn Hanse Dittmayera nechává zapsat obraz „Dame mit Diener“ (Dáma se sluhou) – NIKOLIV obraz „Frau mit dem Sklaven“ (Žena a otrok) do seznamu Lost Art-Datenbank. V rámci databáze ztraceného umění je tento obraz určen nejen jiným názvem, ale také jinou velikostí 78 x 96 cm. (Dílo „Frau mit dem Sklaven“ má však rozměry 92,5 x 109,5 cm).

TATO DÍLA JSOU DVA ODLIŠNÉ OBRAZY V RÁMCI DATABÁZE DĚL!

K OBRAZU „Frau mit den Sklaven“, KTERÝ BYL VEDEN V ART LOSS REGISTER (pod číslem ID 404518 se správným názvem, správnou datací a rozměry) NENÍ V DATABÁZI ŽÁDNÝ ZÁZNAM!

Z výše uvedeného vyplývá, že tvrzení paní Michaely Sidenberg z Židovského muzea v Praze poskytnuté ČT (Události 21. 3. 2023) je zcela nepravdivé!

Obraz, o kterém spekulují některá média a který byl uveřejněn v rakouském Der Standard, jehož citace převzala některá neseriózní české media, má v této databázi naprosto jiné ID 239736, jiný název, rok i rozměry („Dame mit Diener“, 1921, 78 x 96 cm). Usilovné manipulace právníka Dittmayerů na údajné nastavování plátna (když plátno je původní), záměnu názvu díla apod. jsou až v úsměvné rovině.

Rakouský deník Der Standard uveřejnil článek Olgy Kronsteiner, která uvedla, že obraz „Dáma se sluhou“ je podle ní shodný s obrazem „Žena a otrok“, tedy s obrazem v dražbě, který je jedním ze sbírky Hanse Dittmayera, jehož dědicové stále hledají. To tvrdí také jejich německý právník Lothar Fremy. Rodina uprchla do Prahy a zde Dittmayer ukryl 40 nejvýznamnějších obrazů své sbírky. V září 1945 byl zatčen pro údajnou spolupráci s nacisty a ve vězení zemřel. Rodina byla poté vyhoštěna do Německa. Jeho obrazy ale zůstaly v Praze.

Ovšem historicky správný název díla „Frau mit dem Sklaven“ a motiv obrazu (Alma Mahler a Oskar Kokoschka jako otrok s obojkem na krku) je od jeho vzniku v roce 1920 srozumitelně uveden pod jeho reprodukcí v monografii Oskara Kokoschky, kterou vydali přátelé Kokoschky (a za jeho života) – Paul Westheim a jeho galerista Paul Cassirer v roce 1925 v Berlíně. Obraz byl pod tímto názvem vždy i takto v minulosti vystavován, naposledy například v roce 2016 během výstavy „Klimt-Schiele-Kokoschka- Ženy“ v Belvedere Vídeň.

5. Motiv obrazu Frau mit dem Sklaven / Žena a otrok

Der Standard a článek Olgy Kronsteiner (jehož původní verze byla raději následně upravena) dále uvádí, že na obraze je herečka Kathe Richter a básník Walter Hasenclever nikoliv Alma Mahler a Oskar Kokoschka. Odvolává se přitom na nedávný údajně senzační objev historika umění Alfreda Weidingera, ostatní však nejmenuje.

Ovšem motiv Almy Mahler a Oskara Kokoschky jako otroka potvrdila osobně při prohlídce obrazu v roce 1998 v Praze manželka malíře, správkyně jeho pozůstalosti a držitelka autorských práv malíře, paní Olda Kokoschková a synovec Oskara a Oldy Kokoschkových pan Hrab. Potvrzení existuje i v písemné podobě. Dále někdejší galerista Oskara Kokoschky z galerie Malborough v Londýně. Stejně tak, pokud jde o porovnání tváře Almy na obraze z roku 1911 s obrazem Žena a otrok, je podoba více než zjevná i na první pohled.

Závěr:

Potomci Hanse Dittmayera od roku 1998 věděli velice dobře, ve které veřejné sbírce je dílo vystaveno, věděli také, kde byl obraz v rámci veřejných výstav prezentován (včetně zahraničních), přesto nikdy žalobu na určení vlastnictví nepodali. Právní zástupce rodiny, Dr. Fremy, žádost adresovanou současnému majiteli k finančnímu vyrovnání zaslal až před prodejem díla.

Je také vysoce pravděpodobné, že Dittmaeyrovi mohli zneužít záznamu v židovské databázi, neboť Hans Dittmayer dílo prodal přes galerii Václav Hořejš mezi květnem 1945 a svým zatčením (22. září 1945). Pod židovské restituce spadají pouze umělecká díla konfiskovaná nacisty do 8. 5. 1945.

Je naprosto absurdní, aby byli vedle oprávněných židovských dědiců odškodňováni i potomci osoby zatčené podle retribučních dekretů. Dittmayer navíc dílo před svým zatčením prodal dobrovolně přes galerii Václav Hořejš.

Přesto, že za právní statut díla odpovídá jeho majitel a dílo nadále není součástí nabídky děl galerie, je zcela evidentní, že společnost Adolf Loos Apartment and Gallery postupovala v souladu s právním řádem České republiky, přesto je touto kauzou značně poškozována.

Závěrem musíme konstatovat, že je naprosto alarmující a neprofesionální, aby média typu ČT přejímala informace nikoliv z oficiálních zdrojů, nýbrž z osobního úsudku osob, které nechtějí být jmenovány a dojmů autorky článku v zahraničí. Tyto informace nejsou validní, nejsou podložené žádnými doklady. Mylné tvrzení paní Michaely Sidenberg z reportáže ČT, kde hovoří o zcela jiném obrazu uvedeném v Lost Art-Datenbank, tedy dementujeme.

Domníváme se, že se na této kauze účelově angažují vedle Olgy Kronsteiner také Michaela Sidenberg a jistý novinář Jiří Bob Asher.

V Praze dne 22. 3. 2023

Adolf Loos Apartment and Gallery