Na rozdíl od poslední velké retrospektivy, která prezentovala Mondrianovo dílo chronologicky, jsou obrazy v současné výstavě prezentovány tak, že raná díla visí vedle pozdních obrazů, kterými se Mondrian proslavil. Je třeba si uvědomit, že Mondrianovi trvalo dlouhá léta, než nalezl cestu ke svým typickým obrazům s ortogonálními rastry a primárními barvami.

V 90. letech 19. století byl Mondrian ještě klasickým krajinářem, který se v ničem neodlišoval od svých uměleckých souputníků. Rozruch vzbudily až jeho fauvistické pestré malby, v nichž září komplementární barvy kladené na plátno proti sobě. V těchto obrazech sice už lze vycítit radostnou barevnost jeho Kompozicí z třicátých let 20. století, avšak jsou stále figurativní.

Zlomem byl tedy až esoterický triptych Evoluce z roku 1911. Tehdy si Mondrian začal uvědomovat, že mu pro jeho duchovní smýšlení mimetické, tedy realitu napodobující, výrazivo nestačí. V té době Mondrian maluje také obrazy velmi kubizujícím stylem zpodobněných stromů. Zajímavý z tohoto období je i obraz Moře z roku 1912, ve kterém se ve vlnách objevuje pouhý výtvarný rytmus, zcela abstraktní, bez vztahu k realitě.