Celková situace kolem Covidu mě silně inspirovala k několika obrazům. Uvedu alespoň jeden obraz, který je věnován Svaté Rozálii. Volně navazuje na životní příběh mladého malíře Anthonyho Van Dycka, který prožil na Sicílii karanténu. V roce 1624 propukla na ostrově morová pandemie. Proto jsem se rozhodl namalovat několik obrazů věnovaných právě patronce Svaté Rozálii, která je v křesťanském světě uctívaná jako ochránkyně proti nakažlivým nemocem. Přišlo mi to jako zajímavá paralela mezi barokní dobou a dnešním digitálním časem. Jakoby se nic nezměnilo? Proto jsem na obraze záměrně zachoval původní příběh Svaté Rozálie, kde je doprovázena ve společnosti dalších morových patronů, a to Rochem a Sebestianem. Mám rád, když obrazy jsou propojeny s minulostí i součastností.   

 

V Centru současného umění DOX probíhá výstava Vanitas, kde jste svými díly zastoupen i Vy. Mohl byste nám tato díla představit – přiblížit? Co Vás při jejich tvorbě nejvíce inspirovalo? 

 

Už dlouhodoběji se věnuji tématice Vanitas a času. Jsou to témata, která jsou široká a která se nedají jednoduše uchopit. Zároveň se týkají každého z nás a každý se tímto tématem zaobírá. Konec konců to můžeme skvěle vidět na samotné výstavě, jak se každý umělec vypořádává s otázkou smrti. Někdo přistupuje s humorem a nebo naopak s vážnou tváří.

Vystavuji zde pět prací, včetně jedné sochy. Práce se převážně odkazují k žánru zátiší. Zobrazují různé materiály a předměty včetně květin a lebek. Propojující element je namalovaná pěna na holení. Pro mě je to novodobý materiál, který dobře vystihuje sílu života a konečnosti. Když se bílá pěna nanese na dlaň, tak je plná života (barokních tvarů) a po nějakém čase vysychá a mizí. Na výstavě mě zaujalo hodně prací a mám velkou radost, že český divák má možnost vidět několikagenerační výstavu, která řeší stejné téma. Velká poklona panu kurátorovi Ottu M. Urbanovi a galerii Dox.