Jan Pištěk je český významný výtvarník, představitel silné generace umělců, kteří se na české umělecké scéně objevili koncem 80. let minulého století.
- Jste synem Theodora Pištěka, významného české malíře, kostýmního výtvarníka a scénografa. Očekávalo se od Vás, že se vydáte rovněž tímto směrem?
Na tuhle otázku, která mě neúprosně pronásleduje většinu života, už ani nevím, co odpovídat. Tentokrát bych Vás v otcově případě trochu opravil, scénograf tam už nepatří. To ostatní je asi správně.
No a co se očekávalo ode mě? Hlavně abych nedělal ostudu tomu příjmení. Na to otec ve všech situacích úzkostlivě dbal. Tak se o to, už od dětství snažím.
- Kde čerpáte inspiraci pro svou tvorbu? V roce 2020 jste vytvořil dva obrazy s názvem Helmutovy holky 1 a 2. Předpokládám tedy, že zde Vás inspiroval světoznámý fotograf Helmut Newton.
Pokud možno všude tam, kde to neznám, kde jsem poprvé, všímám si věcí, které mě zajímají, snažím se dívat a pamatovat si vjemy, věci, tvary, detaily. Čerpám z vlastních zážitků z cest, fotografii svých, ale i cizích, které mě něčím zaujaly.
To je zrovna případ slavné fotografie Helmuta Newtona. Hledal jsem vhodné akty pro triptych, který jsem chtěl namalovat a žádné mi nevyhovovaly, až jsem si vzpomněl na ty jeho dokonale „kráčející holky“. Modelky, které jsem potřeboval do svých obrazů, jsem si tedy půjčil od něj.
- Existují díla, do kterých jste zakomponoval tvář či celou postavu modelky Terezy Maxové. Proč jste zvolil právě ji?
Protože jsem ji osobně poznal. Okouzlila mě svou grácií, elegancí a přívětivostí. Navíc byla tak laskavá, že mi dala vybrat fotografie ze svého soukromého archívu a zajistila od jejich autorů svolení pro další umělecké zpracování. Původně měl vzniknout jeden obraz, ale nakonec z toho vyšla smluvně parafovaná série několika děl. Byla to taková zkouška/výzva, je-li vůbec možné svobodně použít tvář či dokonce akt slavné modelky ve tvorbě jiného umělce.
- Na čem momentálně pracujete? Plánujete účast na nějaké společné výstavě, samostatnou výstavu, nebo účast na nějakém projektu?
Momentálně pracuji na nových obrazech a přemýšlím, jestli konečně neudělám trojrozměrné objekty, které by s malbou tematicky souvisely, ale vycházely by z jiného zdroje. Chuť udělat něco podobného mám již dlouhou řadu let. Kromě toho se připravuje do tisku poměrně rozsáhlý katalog, který podrobně mapuje moji výstavu v Čáslavi z přelomu roku 20/21, kterou její pořadatelé s nadsázkou nazvali Výstava, kterou svět neviděl, protože z původně plánované délky trvání čtyř měsíců byla díky lockdownu a vládnímu nařízení den před vernisáží zakázána, a zpřístupněna až na posledních čtrnáct dní.
Minimálně jednu samostatnou výstavu v Praze plánuji a pokud vše dobře dopadne, mohli bychom se ji dočkat v příštím roce. Navíc se též v příštím roce objevila nečekaná překvapující nabídka projektu (dvojvýstava) s velmi známým člověkem, umělcem, se kterým jsem ještě nikdy nevystavoval.
Autor:
Andrea Otevřelová - 29.9.2021