V létě 1920 přivítali Adolf Loos, jeden z otců moderní architektury, s manželkou Elsie ve Vídni bohaté manžele Verdierovy. Ty doprovázel i ve své době populární francouzský spisovatel Maurice Dekobra. Nakonec si všichni odskočili také do Čech. Zde je čekalo třeba setkání s nepřehlédnutelnou uměleckou dvojicí Karlem a Josefem Čapkovými. Adolfu Loosovi však v hlavě uzrál i jistý plán. Jeho žena Elsie vše mnohem později popsala ve svých pamětech takto: „Nejdříve jsme s nimi strávili čtyři dny v Praze. K velké radosti Dekobry jsme jim představili Karla Čapka a jeho bratra Josefa. Loos naléhal na bratry Čapky, aby mu doporučili nějakého chudého geniálního malíře, který potřebuje pomoc. Čapkové přivedli malíře, který s sebou přinesl i svoje obrazy, přesně na čas do našeho hotelu. Loos přiměl manžele Verdierovy, aby vydali 3 000 českých korun za jeden obraz, jehož hodnota bude jednou určitě mnohem vyšší. Verdierovi obraz koupili, ale myslím, že jen proto, aby se mu mohli smát. Postavili jej vzhůru nohama nebo jej pověsili nakřivo na zeď, pozorovali jej, a výsledkem byl vždy stejný smích“. Nejeden čtenář si jistě položil zvědavou otázku, o kterého malíře asi šlo a jaký obraz si Verdierovi na Loosovo doporučení zakoupili. Elsie to v pamětech nezmínila.

Když v listopadu 2013 dražila známá londýnská aukční síň Sotheby’s obraz Jana Zrzavé­ho Spící hoch a prodala jej nakonec za částku přesahující 540 000 liber (což více než dvojnásobně překročilo vyvolávací cenu), jednalo se v té době o nejdražší malířův obraz prodaný v mezinárodní aukci. Cenu jistě zvedl – vedle jasné umělecké kvality díla - i doprovodný příběh, spojující první prodej právě s Adolfem Loosem. Existovala domněnka, že dílo, které budilo od svého vzniku během výstav kvůli pozici a nahotě zobrazeného chlapce pohoršení, zakoupil průkopník moderní architektury Adolf Loos přímo od Zrzavého roku 1918 po výstavě v pražském Topičově salonu a pak obraz odvezl do Paříže. Tato legenda ovšem není pravdivá. Nakonec, příběh, jak je popsala Elsie, potvrdil i sám Jan Zrzavý, když vzpomínal: „Po první válce jsem Spícího hocha prodal do Paříže. Prodej mi dohodil architekt Loos, několikrát mi takhle pomohl. Prodával jsem nerad, Spícího hocha jsem považoval za důležitý obraz, ale z něčeho jsem živ být musel. Marně jsem kdysi v Paříži po Spícím hochovi pátral. Už jsem ho nikdy neviděl a nevím, kam se z rukou prvního majitele poděl.“ Prozraďme jen, že dílo později prošlo různými sbírkami v Americe a Kanadě, než se roku 2013 dostalo do majetku společnosti R2G Art Foundation Praha v České republice. Okolnosti prvního prodeje Spícího hocha pak odhalily teprve nedávno nejnovější poznatky brněnského badatelského týmu Jindřich Chatrný, Dagmar Černoušková a Jana Kořínková. Publikovány pak byly v knize těchto autorů, nazvané Evropan Adolf Loos. Nejen brněnské stopy, vydané v roce 2020.

Výzkum také přiblížil intenzívní a velmi přátelské vztahy mezi Adolfem Loosem a malířem Zrzavým ve 20. letech 20. století, zejména během jejich dlouhodobého pobytu v Paříži. Zároveň odkryl také dosud neznámou korespondenci Zrzavého s Loosem.