Jan Bauch (1898–1995) se věnoval malířství, sochařství, grafice, ilustracím i scénografii. Narodil se na pražském Starém Městě do rodiny řezbáře, u kterého se v mládí vyučil řemeslu. V letech 1914 – 1916 studoval Uměleckoprůmyslovou školu u prof. Emanuela Dítěte ml., v letech 1919 – 1924 u prof. Vratislava Hugo Brunnera. Zároveň navštěvoval grafickou speciálku na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského (1921–1923), ale před absolutoriem ze školy odešel. V osmnácti letech rovněž prošel zákopy 1. světové války v Uhrách a Rumunsku a poté byl do roku 1919 příslušníkem čs. dobrovolnického vojska. Tato životní zkušenost ovlivnila i jeho malířské dílo.

V meziválečném období byl členem Umělecké besedy a S.V.U. Mánes a v této době byl Bauch ovlivněn kubismem a neoklasicismem, jehož prostřednictvím si ověřoval imaginativní schopnosti, brzy nato rozvinuté v krátké, ale bohaté etapě osobitého poetického surrealismu. V třicátých letech hodně cestoval, podnikl cesty do Francie, Belgie, Řecka a do Itálie. Bauchovo výtvarné dílo získalo především během období protektorátu výrazně expresivní rysy a odkazuje k tradicím a kontrastům českého baroka, což odráží především vzruch v tazích štětce a dramatické kompozice obrazů.