Velkolepé Rafaelovy pokoje, které se mohou rovnat Sixtinské kapli, jsou pojmenovány po slavném renesančním mistrovi, zakázkou ho pověřil sám papež Julius II. v roce 1509. Na rozsáhlém projektu se pracovalo deset let, když Rafael v roce 1520 ve věku 37 let zemřel. Jeho tři pomocníci Giulio Romano, Gianfrancesco Penni a Raffaellino del Colle dokončili Konstantinovu síň podle Rafaelových plánů a motiv rozšířili o různé výjevy ze života římského císaře Konstantina, které oslavují příběh vítězství křesťanství nad pohanstvím.

Dlouho se předpokládalo, že Konstantinův sál namalovali až Rafaelovi asistenti po jeho smrti. V průběhu restaurování se ovšem objevily nové důkazy, díky kterým vyšlo najevo, že Rafael ve skutečnosti dokončil dvě postavy ještě před svou smrtí.

„Tímto restaurováním přepisujeme část dějin umění,“ říká ředitelka Vatikánských muzeí Barbara Jattaová. „V našem katalogu máme další dva Rafaely.“

Představy o Rafaelově podílu na Konstantinově síni se změnily díky historickým zprávám, kde bylo uvedeno, že mladý mistr dával přednost malbě olejem na zeď před tradiční freskovou technikou nanášení pigmentů na vodní bázi na mokrou omítku. Dával přednost barevné bohatosti, které dosahoval při použití olejů, proto musel vymyslet jedinečnou techniku, která spočívala v nanášení přírodní pryskyřice na zeď, na kterou maloval.

Zjištění, že dvě ženské alegorické postavy v sále, Spravedlnost a Přátelství, byly namalovány olejovými barvami, umožnilo konzervátorům určit, že jsou dílem Rafaela. Zbytek sálu je namalován tradičními metodami, protože umělcovi asistenti nikdy nedokázali zvládnout jeho olejovou techniku.