Je to jeden z nejznámějších obrazů Emila Filly z období jeho vrcholné tvůrčí vyzrálosti. V díle vidíme tlumený kolorit, v němž hraje důležitou úlohu jemně rozrůzněná šeď, zvláštní napětí do obrazu vnáší hrubozrnnost a drsnost malířského rukopisu. Celkovou koncepci díla označujeme jako lyrický kubismus. Jeho lyričnost má momenty velmi dramatické, předznačujíc už Fillovu tvorbu posledních let před 2. světovou válkou, kdy v ní dramatičnost stále přibývalo.

Po námětové stránce, vidíme přítomnost dravého ptáka, který tu má podobný význam jako býčí hlava na velkém obraze Žena, namalovaném též v roce 1930. Obě tyto vrcholné ukázky Fillovy malířské kultury patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co kdy vytvořil. Tento obraz vybral malíř pro svou jubilejní výstavu uspořádanou Spolkem výtvarných umělců Mánes roku 1932. Od té doby byl snad vystaven na všech významnějších přehlídkách Fillovy tvorby.

Toto unikátní dílo reprezentovalo nejen malíře, ale i celou českou moderní malbu na řadě výstav.

Emil Filla byl významný český kubistický malíř, grafik, sochař, ale také znalec, sběratel umění, teoretik, redaktor a diplomat. V letech 1903 až 1906 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou opustil kvůli nevyhovujícím metodám a zastaralé náplni výuky. Na jeho ranou tvorbu silně zapůsobila pražská výstava norského malíře Edvarda Muncha, konaná v roce 1905. Filla byl členem skupiny Osma v letech 1907 až 1908. Od roku 1910 obrací malíř pozornost k expresionismu směrem ke kubismu. Zprvu se jedná o díla kuboexpresionistická, postupně však začal vytvářet obrazy čistě kubistické. Ve 30. letech se Filla začíná věnovat tématice žen.