Bohumil Kubišta, Kavárna, 1910, foto: David Růžička
Portmoneum, Josef Váchal, Sen hajného, 1920, foto: David Růžička
Zbyněk Baladrán, video Modely vesmíru, 2009, foto: David RůžičkaModerní a soudobé umění v hradecké galerii nebo zrenovované Váchalovské Portmoneum? Ideálně oboje!
Královéhradecká galerie moderního umění nebo litomyšlské Portmoneum s neodmyslitelným fenoménem Váchalem. Dvě místa, která by milovník umění neměl minout při návštěvě východních Čech. Obě svatyně umění od sebe dělí pouhá hodinka jízdy autem.
Posledních padesát let i Minulé století
Galerie moderního umění v centru Hradce Králové zaujímá celkem pět pater obnovené někdejší pozdně secesní budovy Záložního úvěrního ústavu z počátku 20. století. Ten připomíná i výzdoba ať již vně nebo uvnitř budovy. Návštěvník vstoupí hlavními dveřmi sledován dvojicí gigantických alegorií od Ladislava Šalouna, mužská postava představuje Účetnictví a obchod, ženská pak Plodnost a úrodu. V hale zdobené ušlechtilými materiály se nachází mimo jiné dekorativní luneta s malbou od Jana Preislera z let 1903–1904, určená původně do jídelny královéhradeckého grandhotelu. V přilehlé prostoře je nainstalována až do 4. září výstava Ego! Sochaře a konceptuálního umělce Ladislava Jezbery, zabývající se tématem koexistence i vzájemného ovlivňování jedince a společnosti.
Galerií vane vstřícný mladý duch
Ale pěkně po pořádku: Od pokladny, která se nachází prakticky vedle této výstavní prostory. Kromě vstupenek lze zakoupit i celou řadu pohlednic, magnetek i dalších suvenýrů s vyobrazením děl vystavovaných v galerii. K dispozici jsou také publikace z galerijní edice, představující hlavní stálé expozice: Posledních padesát let (zaměřeno na nejsoučasnější díla i autory) a Minulé století, představující dvacet významných osobností moderního umění 20. věku. Nechybí ani bohatě ilustrovaná publikace utečená dětem Galerie moderního (č)umění. Asi nezapře progresivitu současného mladého ředitele instituce Františka Zachovala (*1979). Kromě bohaté nabídky katalogů a publikací je chvályhodná i sada informačních materiálů, graficky zpracovaná v duchu celkového vizuálu galerie, které si návštěvník může zdarma odnést domů, týkají se nejen dočasných výstav a k dispozici jsou na každém patře.
Milým bonusem je vstup zdarma do galerie každý den od 17 hodin. Za hodinku do zavírací doby lze galerii sice proběhnout s jazykem na vestě, každý čtvrtek má ovšem galerie otevřeno až do 20 hodin večer, takže šetřivý návštěvník má takto k dispozici přímo tři hodiny, kdy může zdarma rozjímat nad vystavenými díly. V pokladně mu nabídnou také žeton zdarma, který může v nejvyšším patře po vhození do přístroje proměnit za kelímek s dobrou kávou. A tu si lze vychutnat třeba na terase s nádherným výhledem na Hradec i Atlanta se psem u nohou, zdobícího nárožní věž budovy. Jde o alegorii Ostražitosti.
Posledních padesát let
Zaměříme-li se na stálé výstavy, cestou dolů návštěvník vstoupí nejdříve do expozice Posledních 50 let (potrvá do 1. října 2023), kterou připravil kurátor Tomáš Pospiszyl. Reflektuje tak zejména akviziční činnost instituce. Protože současné umění zatím nemá své dějiny, a tak nedává smysl vyprávět jeho příběh chronologicky, je výstava organizována spíše tematicky s důrazem na různorodost přístupů jednotlivých umělců a umělkyň k výtvarné tvorbě. Přičemž za hranici současného umění považuje přelom 60. a 70. let 20. století. Zaměřuje se však i na umělce a umělkyně patřící k mladší a střední generaci, kteří se v galeriích i sbírkách uplatňují teprve během posledních let. Jmenovat tak můžeme například starší sestru známého guru českého undergroundu Ivana Magora Jirouse Zorku Ságlovou, která svými performancemi a land-artem předběhla před pěti dekádami dobu, ale třeba i sochaře Martina Zet, Michala Gabriela, performerku Lenku Klodovou, grafika Zdeňka Baladrána, mladou a stále více ve světě vnímanou sochařku Annu Hulačovou nebo fotografku Markétu Othovou.
Minulé století
Výstava Minulé století připravená kurátorkou Petrou Příkazskou pak nabízí doslova jízdu mezi slavnými českými osobnostmi moderního malířství i sochařství a známými obrazy či plastikami. I zde se galerie snaží narušit tradiční chronologické vnímání akcentem na představení dvaceti osobností, mužů i žen, naší výtvarné moderny. Vedle atraktivních postav jako je Bohumil Kubišta, Emil Filla, František Kupka, Josef Váchal, Josef Šíma, Toyen, Alois Wachsman, Jiří Kolář, Mikuláš Medek či Vladimír Boudník nalezneme i méně známé osobnosti jako Augusta Nekolová-Jarešová nebo znovuobjevovaný grafik a sochař Ladislav Zívr.
Třešinku na dortu, byť v obráceném gardu, sestupujeme-li galerií po hlavním schodišti, představuje sbírka Nekousavě kousati, sestavená z děl sochaře Vladimíra Preclíka, která daroval roku 2008 Královéhradeckému kraji. Expozice představuje spíše práce menších rozměrů, odrážející autorovo vnitřní smíření a laskavý humor.
Portmoneum a ďábelsky božský Váchal
Když tiskař a vydavatel bibliofilií Josef Portman pozval do Litomyšle svého přítele malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala, určitě netušili, že Portmanovo privatissimo se jednou stane mekou milovníků Váchalovy tvorby, doslova svatyní moderního umění. Psal se rok 1920 a Váchal na Portmanovo přání během čtyř let vyzdobil stěny a stropy dvou místností tiskařova domu. Vyřezal a pomaloval postele i další nábytek. Právě kvůli Váchalovým malbám bylo litomyšlské Portmoneum prohlášeno kulturní památkou. Když ale koncem 70. let vyhořelo a uvnitř domku začala masivně opadávat omítka, zdálo se, že osud Váchalových maleb je zpečetěn. Zdály se být neopravitelné.
S tím se ale nehodlal smířit charismatický zakladatel známého nakladatelství Paseka, Ladislav Horáček. V roce 1991 Portmanův dům zakoupil a sehnal tým restaurátorů, kteří vyvinuli speciální metodu transferu olejových maleb. Portmoneum se otevřelo zástupům milovníků Váchalova díla.
Roku 2015 však Ladislav Horáček zemřel. Další osud Portmanova domu se zdál být opět nejistý. Památku nakonec zakoupil Pardubický kraj. Začít se ale muselo s kompletní obnovou. Budova byla ve špatném technickém stavu, trámy napadli škůdci. Problémů k řešení se nalezlo mnohem více. Nakonec se podařilo zabezpečit a zajistit celou stavbu a návštěvníkům zpřístupnit i zahrádku Portmanova domku.
Restaurátorské práce i obnova budovy se sice podařilo ukončit k roku 2020, tedy stému výročí Váchalova příchodu do Litomyšle, do návštěvního provozu však zasáhla opatření provázející pandemii COVIDu 19.
V letní sezóně 2022 se návštěvnost postupně navrací k vysokým číslům, téměř nepřetržitě je v budově slyšet šepot desítek nadšených návštěvníků, prohlížejících si nejen Váchalovy výmalby Portmanových místností, ale i další expozice či zcela nový videomapping v podkroví. Prezentace nese název Josef Váchal – Kumštýř od boha i ďábla. Kromě toho se zde promítá také dokumentární film Portmoneum – příběh neobyčejného domu.
Novinkou expozice je také Váchalem vytvořená velkoformátová kniha (61,5 x 35,8centimetru) Satanu s poezií italského básníka Giosué Carducciho, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Toto Váchalovo výtvarné autorské dílo vyšlo v nákladu pouhých sedmnácti kusů a poprvé zde použil svoje autorské písmo Ďas. Uvnitř výtisku, označeného číslem 2, se nachází také celostránkové akvarelové exlibris Váchalovy přítelkyně Anny Mackové, což činí exponát zcela jedinečným. Knihu pro muzeum získal před šesti lety Pardubický kraj za částku půl milionu korun ze sbírky právníka, antikváře a sběratele Viléma Trmala (1949–2013), který měl velký záběr sběratelského zájmu, ale nejoblíbenějším autorem pro něj byl právě Josef Váchal.