Skvostný olej Paysage bleu lumière 1 (Modrá krajina – světlo 1) namaloval Josef Šíma roku 1960 ve Francii. Hlavním tématem Šímových tehdejších obrazů bylo světlo, jako tvůrce a sjednocovatel univerza. Maloval složitou technikou, v níž využíval bělosti podkladu, který prosvítá tenkým nánosem barvy, zvyšuje tak světelnost malby.

Paysage lumière (Krajina – světlo) z roku 1961, je olejem, který vznikl v době, kdy se Šíma po tvůrčím odmlčení za 2. světové války opět dostal do vrcholné tvůrčí formy. Dílo zpodobuje krajinu vznikající ze shluků zhmotnělého světla. Jedná se o obraz informelní, kde výtvarná kvalita tkví v jemných nuancích šedi s nádechem dohněda nebo dofialova. Na obraze jsou místy tenké linie, které jakoby naznačují skrytou konstrukci či tvořící jakousi nehmotnou podobu země.

Ve svém závěrečném tvůrčím období náleží Šímovy obrazy k těm nejkrásnějším. Dokazuje to i dílo Paysage bleu, olej z roku 1961. V šedesátých letech se autor zařadil mezi přední reprezentanty poválečného malířství ve Francii. Námětem byly pro autora v té době převážně krajiny, ne reálné, ale imaginární. Hlavním tématem pak bylo světlo, kterým jako by byly krajiny znehmotňovány nebo naopak vznikaly zhmotněním světla. Kolorit je zde omezen jen na modř a šeď, ale je obohacen množstvím jemných odstínů. Zajímavým prvkem je i kresba perem tuší, která vyznačuje tvary vypadající jako kry.

Když se přesuneme do padesátých let minulého století, Šíma začíná malovat soustavněji, ale stále ještě v návaznosti na svá meziválečná díla. Olejem Krajina v Brie navázal na své malířské reflexe pobytů v krajině Brie ve druhé polovině dvacátých let, kdy se začal zabývat přírodou a světlem. Obraz se skládá ze špičatých kusů země, opět připomínajícím kry, jež kolorit je zde určovaný hnědí, modří a černí.

Menší dílko Hallucinate Terre (Přeludná krajina) vzniklo rok po velké shrnující výstavě Šímova díla v Musée National d’Art Moderne v Paříži. Tento olej se vyznačuje spojením určitých a neurčitých, pravidelných a nepravidelných forem, přímek a kružnic. V té době také Šíma zahajuje poslední etapu své tvorby, která představuje překvapující vyústění jeho neustále se proměňujícího, a přitom tak jednotného díla.

Olej z roku 1965 jež ze závěrečného období Šímova života nese název Soleil froid (Chladné slunce). Vznikl šest let před jeho smrtí. Zajímal ho tu obrazový prostor, při jehož promýšlení došel k představě hyperbolického prostoru. Spojil zde jeho české a francouzské inspirační zdroje. Lineární složka obrazu pak připomíná barokové stavební plány.