Pražské Studijní a dokumentační centrum Norbertov odhaluje veřejnosti zcela unikátní dokument. V originále dopisu z 18. 1. 1960 žádá Oskar Kokoschka rakouského ministra školství, Heinricha Drimmela, o zachování stavby Adolfa Loose jako muzea a o její případné zařazení na seznam UNESCO. Dlouholeté obyvatelce domu, paní Ing. Miladě Müllerové, hrozil tehdejší režim vystěhováním a vzácný nábytek i obrazy měly být vyvlastněny, jak je v dopise uvedeno. Kokoschka prosbou rovněž navázal na blížící se výročí devadesáti let od narození Adolfa Loose, kterého v dokumentu právem označil za „průkopníka moderního stavitelství.“ Tento jedinečný záznam poskytuje náhled na poválečné snahy o zachování kulturních památek ve státech sužovaných totalitním režimem a je důkazem Kokoschkova blízkého vztahu s Loosem, jehož díla si Kokoschka nesmírně cenil. V závěru dopisu malíř vzdává poctu rakouskému historikovi umění a jednomu z představitelů druhé vlny vídeňské školy dějin umění, Ottu Pächtovi.

Müllerova vila, navržená Adolfem Loosem ve spolupráci s architektem Karlem Lhotou, byla po komunistickém převratu v roce 1948 znárodněna. Vdova po zesnulém Františku Müllerovi směla užívat pouze dvě místnosti a ostatní byly rozděleny mezi státní instituce. V rámci její neúnavné snahy zachovat co nejvíce skvostného nábytku a vybavení vily jej Milada Müllerová rozdávala přátelům a prodávala. Mezi cennou sbírkou děl Františka Müllera se ve vile mimo jiné nacházel rovněž vzácný Kokoschkův olej, znázorňující pohled na Prahu. Díky iniciativě Milady Müllerové se mohly Loosovy poklady po sametové revoluci vrátit na své původní místo. Ve vile sice došlo za dob komunismu k určitým nevhodným zásahům do interiéru, celkově se ale podařilo stavbu zachovat v úctyhodném stavu. Nyní je tato luxusní vila v majetku Magistrátu hlavního města Prahy a byla prohlášena za národní kulturní památku.