Strukturální reliéf, Milan Dobeš, 1969. Zdroj: Milan Dobeš Museum.
Pohyb světla v prostoru IV, 1968, kov, elektromotor, žárovka. Zdroj: Katalog Milan Dobeš – dynamický konstruktivismus.
Pulzující rytmus I. Zdroj: Katalog Milan Dobeš – dynamický konstruktivismus.
Terč, 1960, olej, plátno, 186 x 186 cm. Zdroj: Adolf Loos Apartment and Gallery.Nahlédněte hlouběji do tvorby Milana Dobeše, čelního představitele evropského op-artu, průkopníka dynamického konstruktivismu a mistra multimediální tvorby, jehož díla jsou začleňována mezi absolutní špičku světového konstruktivismu a kinetismu.
Milan Dobeš, narozen 29. července 1929 v Přerově, rád zkoumá nové prostorové iluze a vytváří monumentální projekty. Jeho tvorba je začleňována mezi absolutní špičku světového konstruktivismu a kinetismu. Dobeš používá při své tvorbě mnoho technicistních prvků jako elektrické motory, žárovky, konvexní a konkávní zrcadla. Do svých děl začleňuje pohyb jako další rozměr, díky kterému vytváří optické iluze. Pracuje také se sklem, plastem či kovem. Milanu Dobešovi se dostává mezinárodního uznání již v 60. letech 20. století.
Strukturální reliéfy, Konstruktivistické kompozice
Většina Dobešových opticko-kinetických reliéfů pochází z období druhé poloviny šedesátých let, kdy rozvíjel tvůrčí principy nalezené v předchozích letech a vycházel zejména z motivu kruhu, který představuje jedno z jeho celoživotních témat. Na skleněném povrchu reliéfních objektů se nachází černé fólie s řadou koncentrických kružnic či přímek, které jsou různě nahuštěné, někdy i prolnuté. V zadní části jsou nerezové desky, které na sobě mají různé detaily. Například v díle Pohyb světelných kruhů (1973) může divák spatřit nerezovou desku s kružnicovými detaily, na které jsou namalované různě tlusté kružnice. V sérii Strukturálních reliéfů (1969) jsou v zadní části rovnoběžná vlnění, některá jdoucí směrem do středu, některá pouze rovně stojící. Výsledkem prolnutí všech těchto prvků z přední a zadní části obrazu je tvarové a světelné pulzování, poskytující divákovi působivé optické efekty.
Pohyb světla v prostoru
V tomto fascinujícím světelně-kinetickém objektu si Dobeš pohrává s reálným světlem jako výtvarným materiálem, kdy objekt reflektuje světlo z prostoru. Skrze pečlivě navrženou geometrii se v kompozici pohybují tři tyče, umístěné ve středu objektu, jejichž elegantní kruhový pohyb je jako taneční choreografie. Tyče intenzivně zbarvené do červena nesou na svých vrcholech konkávní reflexní plochy, které slouží jako zrcadlová ohniska a které na diváka působí až hypnotizujícím dojmem. V celém objektu se pak červený zářivý proud z těchto tyčí lomí, odráží a deformuje, což vytváří iluzi mnohotvárnosti a proměnlivosti, která zasahuje divákovu představivost.
Milan Dobeš k tomuto dílu uvedl: „Hledá se rovnováha mezi emotivním chápáním, subjektivními vztahy jednotlivce a objektivními fenomény, které podmiňuje optický výraz, nebo pohyb objektu. Novým činitelem je tu živá účast, aktivita diváka. Za těchto okolností si jeho oko a fantazie v kompozici sami hledají různé světelné a pohybové vztahy.“ (Milan Dobeš pro výstavu Dynamický konstruktivismus, 2015)
Pulzující rytmus I
Světelné objekty s elektrickými motory se v tvorbě Milana Dobeše objevovaly již na počátku šedesátých let. Prvním takovým objektem byl Pulzující rytmus I (1960), který byl prvním a nejmenším z řady Pulzujících rytmů, které Dobeš vytvořil v šedesátých a v první polovině sedmdesátých let. Tento objekt je tvořen z dvanácti malých konkávních zrcadel, černé desky připomínající včelí plástev a z pohybující se kovové desky poháněné malým elektromotorem. Tato technická konstrukce umožňuje interakci mezi konkávními zrcadly, deskami a přirozeným světlem, což vytváří proměnlivé a dynamické obrazce na zrcadlech. Tímto způsobem byl divák přiveden do fascinujícího světa optických iluzí a efektů, které se měnily podle pohybu kovové desky. Ve velké většině objektů této pulzující série jsou začleněny také žárovky. Cyklus Pulzujících rytmů zakončil Dobeš dílem Pulzující rytmus XXII (1970).
Terč
Nejznámějším dílem Milana Dobeše z roku 1960 je dílo Terč. Na první pohled lze spatřit pravidelné kružnice, do nichž je vnášeno dynamické napětí díky rozdělení na menší geometrické obrazce černé a bílé barvy. Tyto elementy jsou precizně uspořádány tak, že směřují do středu obrazu. Centrálním bodem Terče je prázdný bílý střed, což je klíčový prvek pro vytváření optického klamu. Pohled diváka směřovaný do tohoto středu vytváří iluzi rotujícího pohybu. Jediný bílý bod, kam divák soustředí svůj pohled, pak rozehrává vizuální tanec – zdánlivé otáčení jednotlivých kruhů cíle v protisměrných sekaných trajektoriích. Dobešova kompozice využívá rytmického střídání černých a bílých ploch, což vytváří pulzující vizuální efekt. Geometrické prvky jsou přitom systematicky zúženy směrem ke středu. Dobeš tak dosáhl toho, že iluze pohybu vzniká ve dvourozměrném prostoru. Terč je často porovnáván s obrazem Blaze od britské umělkyně Bridget Riley, která tvoří díla v duchu geometrické abstrakce a s Milanem Dobešem se setkala roku 1968 v německém Kasselu na Documentě 4.
Všechna výše zmíněná díla a další grafiky, obrazy, kinetické objekty a optické reliéfy Milana Dobeše jsou k vidění do 17. září ve výstavní síni Expo 58 ART v Praze v Letenských sadech. Výstavní síň je otevřená od úterý do neděle mezi 10:00 – 18:00. Základní vstupné 200 Kč, snížené (studenti, senioři, ZTP) 100 Kč a děti do 7 let zdarma.