Ve věku 96 let zemřel Frank Gehry, jeden z nejvlivnějších architektů 20. a 21. století. Do historie Prahy se nesmazatelně zapsal jako spoluautor Tančícího domu.
Frank Gehry, nositel prestižní Pritzkerovy ceny, odešel v pátek ve věku 96 let ve svém domě v kalifornské Santa Monice. Svět tak ztratil tvůrce, který dokázal přetvářet architekturu v emocemi nabitou sochařskou výpověď. Jedním z jeho stěžejních děl, byť ve světovém měřítku méně rozsáhlým, je bezesporu Tančící dům v Praze – budova, která se stala spolu s budovou Expo 58 v letenských sadech milníkem moderní architektury v českém prostředí.
Myšlenka na stavbu vznikla na počátku 90. let, kdy investor hledal světově uznávaného architekta, jenž by pozvedl projekt na mezinárodní úroveň. Volba padla na Franka Gehryho, který byl tehdy už etablovanou osobností americké architektury. Nadchl ho návrh českého architekta Vlada Miluniće a mezi oběma tvůrci vzniklo okamžité porozumění. Výsledkem jejich spolupráce je stavba na Rašínově nábřeží, jejíž dvě věže se vzájemně objímají v jakémsi baletním pohybu – přezdívka Ginger a Fred tak nevznikla náhodou.
Tančící dům výrazně kontrastuje se secesními fasádami v okolí, přesto si dokázal najít své pevné místo v pražské panoramatu. V době svého vzniku byl přijímán kontroverzně, dnes je nejen turistickou atrakcí, ale i uznávanou ukázkou toho, jak může moderní architektura fungovat v historickém městě.
Gehry sám často mluvil o tom, že se snaží navrhovat budovy jako reakci na lidské emoce. Jeho práce nebyla nikdy o pouhé formální kráse – šlo mu o prostor, který má sílu zneklidnit, ale i fascinovat. A právě Tančící dům pro něj představoval zásadní moment. Inspiroval ho natolik, že se jeho prvky promítly do dalších Gehryho děl po celém světě, včetně budovy DZ Bank v Berlíně nebo Stata Center v americkém Cambridge.


