Zdánlivá neaktuálnost a nezájem o současné trendy a módy nečiní z tvorby Marka Škubala (*1986) pouze společenskou glosu. Absolvent pražské Akademie se prezentuje nadčasovostí s přáním promlouvat také ke všem minulým i budoucím generacím. Tím se jeho díla stala okamžitě rozpoznatelná ihned poté, co se Škubal objevil na umělecké scéně. I dnes nepřestávají aktivně oslovovat veřejnost. Přesto, že je jeho styl velmi vyhraněný, nepostrádá originalitu, odkazuje k dějinám umění, tvarosloví secese a art deca. Sochami a obrazy vypráví o stavech, emocích a situacích, které jsou společné nám všem. Mladý umělec byl přitahován kontroverzními tématy již od dětství, inspirovala ho estetická teorie Charlese Baudelaira nebo motivy smutku, samoty a šílenství Edgara Allana Poea. Sám se v tvorbě přesouval také k mytologii, otázkám mezičasu nebo transcendence. Během studií začal vytvářet specifické objekty a sochy, zpodobňující mnohonásobně zvětšené tvary hmyzího těla. Následně jeho poznání a inspirace přecházely k tradicím evropské a asijské spirituality. 

Jeho nejnovější kolekce prací ale budí největší ohlasy a snaží se provázet diváka cestou od pomíjivosti k věčnosti. V prvním z jeho aktuálních cyklů, Sopor (Spánek), divák přitom ani netuší, zdali jsou jeho sochy mrtvé nebo snící. Škubal v něm demonstruje blízkou příbuznost spánku se smrtí. Modelované keramické busty vycházejí z posmrtných masek, tedy dávnější tradice odlévání obličeje zemřelého, a nesou odkazy k antice i k umění 19. století. Souborem děl Vanitas poté překonává stále skrývanou a tabuizovanou pozici tématu „odchodu“ člověka a transformuje ji do podoby zcela přirozené a správné, přinášející naději na nový život, všudypřítomný metabolismus i neustálý koloběh stejného. Škubal k přesvědčivosti děl dospíval studiemi skutečných lebek, které ho přivedly k velice naturalistickému a drobnopisnému ztvárnění. Současně se umělec zabývá antickou mytologií, zaniklým světem a navrácením ke kořenům, zastíněným rychlostí a dynamičností současnosti. Jako prostředek svého vyjádření využívá Škubal vedle sochařské práce také kresbu, která rovněž získává v jeho provedení fascinující a rozpoznatelný nádech. Vedle propracovaných detailů se volně stékající barvy a kresby jeví, jako by se doslova rozplývaly před zraky vnímatelů.