InterContinental, nyní Fairmont Golden Prague, je jedním z nejvýznamnějších příkladů brutalismu v československé architektuře. Styl, jenž vzešel z poválečné moderny a který v 60. a 70. letech reagoval na potřebu veřejných staveb s jednoznačným výrazem a monumentálním charakterem, byl dlouho vnímán s rozpaky. Beton, často ponechaný bez povrchové úpravy, působil surově, chladně, pro mnohé dokonce nelidsky. V kontextu pozdějších proměn měst a nároků na „přátelskou“ architekturu byl brutalismus na okraji zájmu.

Přesto právě jeho architektonická bezprostřednost a poctivé materiálové řešení dnes opět poutají pozornost. V případě Fairmont Golden Prague se architekti rozhodli tyto kvality vyzdvihnout. Neomítnutý pohledový beton byl odborně vyčištěn a restaurován, původní horizontální členění fasády zůstalo zachováno. Tam, kde bylo třeba doplnit funkční vrstvy, například akustické panely v konferenčních prostorách, byly tyto zásahy navrženy tak, aby se vizuálně nenarušovalo brutalistní vzezření stavby.

Tento přístup je ovšem v kontrastu s osudem jiných významných brutalistních objektů v Praze, jako byl například komplex Transgas nebo Hotel Praha. Obě stavby byly zbourány, a to i přes svůj nesporný kulturní a architektonický význam, a to především z důvodu, že se nepodařilo dosáhnout památkové ochrany těchto budov. Rekonstrukce hotelu Fairmont je proto důležitým příkladem, že s brutalistní architekturou lze pracovat jinak.