

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích otevřela unikátní výstavu s názvem Pařížanky. České výtvarné umělkyně a Francie, která představuje uměleckou tvorbu českých malířek a sochařek ovlivněných francouzským prostředím.
Výstava se zaměřuje na pětadvacet výrazných i pozapomenutých osobností, jejichž cesty vedly do Francie, kolébky moderního umění. Připomíná nejen slavná jména jako Zdenka Braunerová či Hella Guth, ale i osudy žen, jejichž dílo bylo ve své době ceněno, avšak později upadlo v zapomnění. Mnohé z vystavovaných autorek studovaly v pařížských akademiích, účastnily se Salonu, Podzimního nebo Nezávislého salonu, vystavovaly po boku francouzských kolegů a mnohdy se staly plnohodnotnou součástí francouzské kulturní scény.
Klíčovou umělkyní českého i francouzského surrealismu byla malířka Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová. Paříž se jí stala druhým domovem, kde se naplno rozvinula i její umělecká individualita vzdorující žánrům, identitám i konvencím. Po roce 1947 žila ve Francii trvale a úzce spolupracovala s André Bretonem a dalšími představiteli surrealistického hnutí.
Jedním z výstavních kousků na výstavě v Litoměřicích je i dílo Bez názvu od malířky Toyen, které zapůjčila prestižní galerie Adolf Loos Apartment and Gallery. Tento vzácný obraz pochází z 50. let dvacátého století a vznikl kombinovanou technikou oleje a tuše. Dílo dříve náleželo do sbírky Georgese Goldfayna, který sehrál důležitou roli v uchování a šíření poválečného surrealismu. Herec, režisér a básník Georges Goldfayn (1933–2019) byl velmi blízkým přítelem Toyen a zároveň členem Bretonovy surrealistické skupiny. Spolu s Toyen, Bretonem a dalšími členy velmi často jezdili na výlety a Goldfayn, na základě prosby Toyen, vymýšlel názvy pro její poválečné obrazy.
Litoměřická výstava, vzniklá ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně, potrvá do 28. září 2025. Návštěvníci mají jedinečnou příležitost nahlédnout do inspirativních příběhů žen, které se rozhodly hledat svůj umělecký hlas právě v Paříži, městě světla, umění a svobody. Zapůjčené dílo Toyen do tohoto kontextu vstupuje nejen jako ukázka mistrovské tvorby, ale také jako tiché svědectví o mezinárodním dialogu, který české umělkyně vedly se světem.