Abstraktní lyrická díla Adrieny Šimotové, inspirovaná úvahami o lidské existenci, pomáhala autorce vyjádřit těžkosti vlastního osudu. Nesmírně senzitivní schopnost vnímavosti a zachycení neviděného ji proslavila již během života. Její tvorba zůstává ceněnou trofejí pro sběratele umění dodnes.
Adriena Šimotová byla pozoruhodná žena české umělecké scény s nezapomenutelným významem. Její díla jsou součástí mnohých předních sbírek a muzeí. Kromě Národní galerie v Praze je můžeme spatřit také v Centre Pompidou v Paříži nebo v Institutu umění v Chicagu. Talent v mládí vykazovala nejen ve výtvarném umění, ale také v hudbě. Cesta, pro kterou se nakonec rozhodla, pro ni však byla nanejvýš úspěšnou volbou. Za války Adriena začala studovat na Státní grafické škole u profesora Zdeňka Balaše. V roce 1945 pokračovala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou k profesorovi Josefu Kaplickému. Při této příležitosti se seznámila se svým budoucím manželem, etablovaným umělcem Jiřím Johnem, jež v jejím životě i tvorbě sehrál významnou roli. Přestože dle výpovědí mnohých blízkých a přátel nesdíleli v povaze ani v přístupu k umění mnoho společného, působili ve stejném ateliéru, trávili většinu času ve vzájemné přítomnosti a jejich následné manželství bylo provázeno harmonií, po jaké touží snad každý. Také proto se brzká smrt Jiřího Johna tak výrazně promítla nejen do autorčiny životní zkušenosti, ale také do její pozdější tvorby.
Přes zdánlivou umírněnost a hloubavost jednotlivých obrazů nebyla Adriena rozhodně uzavřená. Byla extrovert, milovala lidi, ráda s nimi hovořila a družila se. Od roku 1960 byla aktivní členkou skupiny UB 12, stejně jako Václav Boštík, Stanislav Kolíbal, český historik a teoretik moderního umění Jaromír Zemina a další. Rovněž její díla provázel intenzivní zájem o člověka a jeho nitro. Hloubka děl Šimotové byla podnícena také intelektuálními zájmy a zálibou v četbě literatury autorů, s nimiž sdílela svůj křehký existencionální přístup ke světu a životu.
Od druhé poloviny 20. století začalo v jejím umění docházet ke zvratu a díla Šimotové z tohoto období vykazovala nápadnější známky vyzrálosti a jistoty. V obrazech se přiklonila více k abstrakci, nejčastěji se skrytými motivy krajiny nebo jiné reality. Po smrti svého manžela se autorka zároveň nebyla schopna vrátit k pestřejšímu koloritu. Do svých děl promítala především výrazy pomíjivosti, proměnlivost, netrvalosti a nestálosti s bolestným odkazem na to, že nic netrvá věčně. V 80. letech našla útočiště v bývalém františkánském klášteře v Hostinném v Podkrkonoší, kde vznikaly cykly velkých prořezávaných prostorových kreseb na vrstvených papírech, jež se ihned začaly těšit obrovskému zájmu.
Přestože se Šimotová potkala s nemilým osudem v osobním životě a byla zasažena smrtí nejprve svého manžela a později i syna, podařilo se ji přesto stát výraznou umělkyní, oceněnou Herderovou cenou nebo francouzským Řádem rytíře umění a literatury. Její díla jsou dnes oblíbeným předmětem aukcí a vzácností pro každého tuzemského i zahraničního sběratele. Dvojice pastelů Šimotové v poslední dubnové aukci pražské aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery vystoupala na úctyhodné částky.





