Adriena Šimotová byla pozoruhodná žena české umělecké scény s nezapomenutelným významem. Její díla jsou součástí mnohých předních sbírek a muzeí. Kromě Národní galerie v Praze je můžeme spatřit také v Centre Pompidou v Paříži nebo v Institutu umění v Chicagu. Talent v mládí vykazovala nejen ve výtvarném umění, ale také v hudbě. Cesta, pro kterou se nakonec rozhodla, pro ni však byla nanejvýš úspěšnou volbou. Za války Adriena začala studovat na Státní grafické škole u profesora Zdeňka Balaše. V roce 1945 pokračovala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou k profesorovi Josefu Kaplickému. Při této příležitosti se seznámila se svým budoucím manželem, etablovaným umělcem Jiřím Johnem, jež v jejím životě i tvorbě sehrál významnou roli. Přestože dle výpovědí mnohých blízkých a přátel nesdíleli v povaze ani v přístupu k umění mnoho společného, působili ve stejném ateliéru, trávili většinu času ve vzájemné přítomnosti a jejich následné manželství bylo provázeno harmonií, po jaké touží snad každý. Také proto se brzká smrt Jiřího Johna tak výrazně promítla nejen do autorčiny životní zkušenosti, ale také do její pozdější tvorby.

Přes zdánlivou umírněnost a hloubavost jednotlivých obrazů nebyla Adriena rozhodně uzavřená. Byla extrovert, milovala lidi, ráda s nimi hovořila a družila se. Od roku 1960 byla aktivní členkou skupiny UB 12, stejně jako Václav Boštík, Stanislav Kolíbal, český historik a teoretik moderního umění Jaromír Zemina a další. Rovněž její díla provázel intenzivní zájem o člověka a jeho nitro. Hloubka děl Šimotové byla podnícena také intelektuálními zájmy a zálibou v četbě literatury autorů, s nimiž sdílela svůj křehký existencionální přístup ke světu a životu.