Akademický sochař Josef Klimeš (1928–2018) patřil k nejvýznamnějším představitelům české veřejné plastiky druhé poloviny 20. století. Již na bruselském Expu 58 se podílel na souboru sedmi plastik určených pro vstupní halu československého pavilonu, pro nějž zpracoval téma Každý má právo na vzdělání. Celý soubor získal nejvyšší ocenění Grand Prix, které Klimešovi záhy přineslo širší uznání a s ním i řadu nových zakázek.
Jeho tvorba pro veřejný prostor čítá několik desítek volných plastik, reliéfů a rozsáhlejších sochařských realizací začleněných do architektonických celků. Z pražských děl lze připomenout například bronzové sousoší Rusalky z roku 1992 ve Františkánské zahradě, tvořené trojicí siluetně pojatých ženských postav zahalených do dlouhých plášťů a zachycených v pohybu. Nelze opomenout ani monumentální betonové Křídlo z roku 1988, zavěšené na vysokém rámu, který završuje průčelí hotelu President, navrženého architektem Karlem Filsakem. Klimešova díla se s Filsakovou architekturou setkávala opakovaně, mimo jiné také v hotelu InterContinental, v budově podniku Vodní stavby v Holešovicích nebo u Barrandovského mostu, pro nějž vytvořil plastiku Rovnováha.
Nedávno zřícená brutalistní železobetonová socha, jež byla slavnostně odhalená roku 1990 na branickém předmostí, patřila svým patnáctimetrovým rozpětím a šestimetrovou výškou k nejmonumentálnějším a zároveň nejznámějším Klimešovým realizacím. Společně se dvěma betonovými mísami zastřešujícími schodiště na protějším, barrandovském předmostí, pro něž se vžila přezdívka „Hroší lázeň“, tvořila součást jednotně koncipovaného výtvarného řešení mostu.
Kromě betonu a bronzu umělec pracoval také se sádrou, hlínou, kamenem, mědí či dřevem, z něhož vytvářel jak menší plastiky, tak rozměrné reliéfní stěny určené pro interiéry, například pro již zmiňovaný hotel InterContinental nebo nemocnici Na Bulovce. Jeho tvorba se dodnes těší značnému zájmu a je zastoupena ve sbírkách řady českých galerií a muzeí.


