Skupina 42, pojmenovaná dle roku svého vzniku, patřila k předním tuzemským uměleckým sdružením válečné generace a významně ovlivnila vývoj českého malířství i literatury. Pro tento kolektiv byl typický zájem o městskou periferii, všední realitu a poetiku technické civilizace.
Během válečného období se na našem území formovaly různé tvůrčí skupiny, jež hledaly způsoby, jak se vymezit vůči předchozím uměleckým generacím a zároveň na ně navázat či je rozvinout – neustálá snaha o nový výraz tak vedla k rychlému střídání a vzniku mnoha uměleckých směrů, programů a ismů. Nový program představili i členové Skupiny 42, kteří usilovali o návrat moderního umění k bezprostřednímu prožívání reality, člověka a jeho existenciálního zakotvení v moderním světě a vycházeli přitom z intenzivně kladených otázek týkajících se samotné podstaty moderního umění.
První společná prezentace Skupiny 42 se uskutečnila nejprve v aule novopackého gymnázia roku 1943 a téhož roku i v pražském Topičově salónu, kde jmenovitě vystavovali malíři F. Hudeček, K. Lhoták, J. Smetana, J. Kotík, F. Gross, sochař L. Zívr a fotograf M. Hák a úvod pro ně připravili teoretici J. Chalupecký a J. Kotalík. Později se ke skupině přidaly i další osobnosti, jako například malíř B. Matal nebo básník a prozaik J. Hanč. Do roku 1948, kdy byla činnost Skupiny přerušena, čítala celkově 15 členů-umělců.
Jejich tvorba vznikala pod vlivem civilismu, kubismu, futurismu, konstruktivismu, ale i surrealismu, v níž reflektovali ryzí velkoměstský život, jak příkladmo dokazují obrazy předního malíře a jednoho ze zakladatelů Skupiny 42 Kamila Lhotáka (1912–1990). Jako autodidakt si vytvořil nezaměnitelný rukopis, v němž se mísila fascinace pokrokovou technikou a člověkem moderní doby, promítaná do snových krajin. V současnosti patří Lhotákova díla – stejně jako tvorba dalších členů Skupiny 42 – stále mezi velice oblíbená a vyhledávaná.


