Miloš Jiránek byl významný malíř, grafik, spisovatel, výtvarný kritik a redaktor, jenž se zasloužil o dynamický rozvoj českého kulturního života na přelomu 19. a 20. století. V letech 1895 až 1899 studoval na pražské Akademii umění u Maxmiliána Pirnera a posléze u Vojtěcha Hynaise. Ve svém díle dominoval v krajinomalbě, ve které vycházel z impresionismu. Na přelomu tisíciletí obrátil svůj zájem k figurální a také k portrétní tvorbě. Jiránek se zajímal o člověka v jeho přirozeném prostředí. Intenzivně vyhledával měšťanské interiéry, snažil se diváka vtáhnout do děje obrazu a charakterizovat portrétovanou osobu nejen psychologicky, ale celým svým zevnějškem. První Jiránkova samostatná výstava se uskutečnila v Topičově salonu v roce 1910, rok před jeho náhlým úmrtím.

 

Od roku 1897 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, kde se podílel na organizování významných výstav moderního umění v Praze, například francouzského sochaře Augusta Rodina v roce 1902 a norského malíře Edvarda Muncha v roce 1905. Tyto výstavy představovaly výrazný přelom ve způsobu myšlení a přístupu k tvorbě tehdejší mladé české výtvarné generace. Od roku 1899 přispíval do časopisu Volné směry, kde hojně publikoval své výtvarné kritiky.